Fotbalista a milionář - Larry Stylinson CZ

17

„Jsem tady," řekl Harry a sedl si na lehátko hned vedle mě.

Já jsem jen kývnul a dál jsem seděl s padajícíma očima.

„Spíš?" zeptal se mě, protože si asi všiml, že zavírám oči.

„Skoro," zasmál jsem se trošku a pousmál jsem se.

„nechceš jít do postele?" zeptal se mě.

„Rád, ale jsem moc líný se zvednout," řekl jsem potichu, protože jsem už byl unavený a chtěl jsem jen spát.

„Chceš tam odnést?" zeptal se a zasmál se. Já jsem na něj s lehkým úsměvem kývnul.

Přešel tedy ke mně a vzal mě jako princeznu. Já jsem se více přitulil k jeho hrudi a on mě donesl do mé ložnice, kde mě opatrně položil do postele, kde mě ještě přikryl tou krásnou peřinou.

---

„Lou," uslyšel jsem Harryho hlas.

„Hmmmm," zamručel jsem, protože jsem chtěl ještě spát.

„Musíš vstávat, za hodinku musíme vyjíždět a za dvě hodiny nám letí letadlo," řekl Harry a to mě probudilo.

Otevřel jsem oči a uviděl jsem Harryho s tácem v ruce a na něm byl nějaký talíř a k tomu ještě sklenička s nejspíše pomerančovým džusem.

„Sedni si, tady máš snídani," usmál se na mě.

„Děkuji," poděkoval jsem mu s úsměvem, sedl jsem si, on mi to položil do klína a já jsem se do toho s chutí pustil.

Byly to míchaná vajíčka s tím džusem.

Bylo to zase dobré, nevím, jestli to má cenu říkat po každém jídle, když mi od něj chutná opravdu vše.

Hned jak jsem dojel, tak jsem to chtěl odnést dolů, ale hned jak jsem vyšel z pokoje, tak jsem narazil na Harryho.

„Ukaž, donesu to dolů, jdi se mezi tím připravovat," řekl, vzal si ode mě ten tác a já jsem se tedy vrátil do ložnice, kde jsem šel rovnou do koupelny.

Chtěl jsem si ještě rychle dát sprchu, ale na to teď už není čas, tak jsem si jen vyčistil zuby, omyl jsem si obličej a na konec jsem si upravil vlasy, aby nějak vypadaly.

V ložnici jsem si ze skříně vyndal jedny moje oblíbené džíny a ještě jsem si vyndal můj oblíbený svetr, který je vlastně Harryho, ale zatím ho nijak nepostrádal, možná, že ani neví, že ho mám u sebe.

Rychle jsme si to všechno obléknul a šel jsem dolů, kde už byl oblečený Harry.

„Můžeme vyrazit?" zeptal se.

„Jo, můžeme," řekl jsem a on přikývnul.

„Ještě máme tedy čas, ale když tak si na letišti ještě můžeme něco dát, nebo tak," řekl a já jsem přikývnul.

Vzal jsem si na sebe svoje už celkem potrhané boty a šel jsem autu, kam Harry ještě dával kufry. Když jsem mu chtěl pomoct, tak mi řekl, ať neblbnu, že to zvládne a donesl je do auta sám.

Vyjeli jsme pomalu k letišti, které je odsud prý tak patnáct minut. Je pravda, že jsem i na terase viděl několik letadel, ale nikdy jsem nijak nezkoumal, jestli tady je letiště, i když jsem se o tom určitě i učil ve škole a tak.

Jen jsem se koukal z okna a trošku jsem se vylekal, když jsem ucítil dotek na mém stehně.

Rychle jsem se tam kouknul a hned jsem se uklidnil, když jsem zjistil, že to je Harryho velká ruka.

Lehce mě po ní hladil a já jsem se mohl jenom culit. Bylo to příjemné, i když jsem si skoro jistý, že to je příjemné jenom z toho důvodu, že to je právě Harryho ruka.

Na letišti jsme vystoupili z auta a každý vzal jeden kufr, i když bylo celkem těžké Harryho přemluvit, že ten kufr chci opravu vzít.

Nejprve jsme se byli odbavit, následně jsme prošli nějakou tou kontrolou a potom jsme se jen šli posadit do té jakoby místnosti, kde jsme si sedli a čekali na letadlo.

Položil jsem si hlavu na Harryho rameno, protože jsem byl ještě unavený.

„Počkej do letadla, tady by se ti spalo špatně bolelo by tě z té židle celé tělo," napomenul mě Harry a já jsem lehce přikývnul a snažil jsem se nezavírat oči.

„Pojď, už můžeme nastupovat do letadla," strčil do mě lehce Harry a tak jsem se zvednul.

Když jsme už konečně seděli na svých místech, tak jsem si konečně opřel hlavu o Harryho rameno a konečně jsem usnul. Ještě jsem měl štěstí, že mě Harry nechal spát u okna.

---

Probudil jsem se, když mi Harry trošku silněji zmáčkl stehno.

„Zlato, vstáváme, za chvilku budeme přistávat," řekl a já jsem se alespoň trošku protáhnul.

Zapnul jsem si pás a zaměřil jsem svůj pohled z okýnka. Bylo krásné počasí a už jsem se moc těšil na to, až tady přistaneme.

Letadlo přistálo hladce a my jsme potom vystoupili, došli jsme si pro naše zavazadla a šli jsme před letiště, kde na nás čekal Harryho soukromý řidič.

Nasedli jsme do auta, které nás dovezlo k vile.

Přišli jsme k ní a zamykací systém byl skoro stejný jako u vily co má Harry v Doncasteru.

„Tak tady teď budeme bydlet, je to vila mého kamaráda, ale teď je v jiné," řekl a já jsem přikývnul.

„Je tady ale jen jedna velká volná ložnice, v ostatních mají věci, protože to tady nestihli nějak uklidit, tak jestli by ti nevadilo být se mnou v jedné ložnici...," nedokončil tu větu a kouknul se na mě.

„Ne, nebude mi to vadit," usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.

„Tak se pojďme zabydlet," řekl Harry a já jsem přikývnul.

Vešli jsme do té ložnice, která byla opravu velká a i hezká.

„Tak, tady teď my budeme na týden," řekl a položil kufr na zem.

Sedl jsem si na postel, která sice nebyla tak moc pohodlná jako ta moje doma, ale byla také pohodlná. Ještě k tomu, když tady budu spát s Harrym, což tu postel udělá o tisíc procent pohodlnější.

„Budu už teď muset jít do práce a domluvit to setkání. Chceš jít se mnou?" zeptal se.

„Asi ne, zůstanu tady. Mohl bych si to tady pojít?" zeptal jsem se. Miluji prohledávání domů a tak. Neskutečně mě to baví a mám to už od malička rád.

„Jasně, já jdu rovnou teď, ani se nemusím převlékat," řekl a já jsem přikývnul.