Fotbalista a milionář - Larry Stylinson CZ

25

Došel jsem někam více do města a došel jsem do nějaké kavárny. Sakra, asi to tady bude drahé, ale mám opravdu hlad, takže je možné, že všechny ty peníze, co jsem i vzal, tak ztratím jen za snídani.

Koupil jsem si nějakou buchtu a jeden kelímek s čajem. Nebylo to zas tak drahé, ale měl bych začít šetřit. Nevím, jestli se mi chce se k Harrymu vracet, ale kam mám jít jinam?

Procházel jsem se po městě a začínal jsem si uvědomovat, že vlastně ani nevím, kde jsem.

Ještě jsem tedy nezmínil to, že mám telefon, takže bych si kdyżtak mohl vzít telefon a najít si, kde jsem, jenže jsem si ani nechtěl plýtvat baterku.

Koupil jsem si potom ještě nějakou láhev vody a nějaké sušenky.

„Louisi?" uslyšel jsem za sebou hlas Andrewa.

Otočil jsem se na něj a zastavil jsem se. Co teď? Jestli na mě bude zase něco zkoušet, tak už ani nemám kam utéct.

„Zapomněl si, jak se mluví?" uchechtl se.

„Ne, nezapomněl," řekl jsem se zamračeným obličejem.

„Co že jsi tady tak sám? Kdepak máš Stylese? Jsem viděl tu fotku na instagramu, celkem vám to spolu sekne, to nebudu lhát," řekl.

„Nejsme spolu," opravoval jsem ho hned.

„Takže spolu šukáte, dáváte na instagram, jak se líbáte a potom mi tady říkáš, že spolu nejste," ušklíbl se.

„Ani spolu nespíme! Jediné co, tak fajn, dali jsme si párkrát pusu," přiznal jsem mu.

„No a co že ho tady nemáš?" zeptal se.

„Um, pohádali jsme se," řekl jsem jen jednoduše. Proč mu to vůbec říkám?

„Ajaj, takže tady teď chodíš po Americe a nevíš,co bys dělal?" zeptal se a já jsem jen lehce přikývnul, což mu samozřejmě neuniklo.

„Pojď se mnou," řekl.

„Nejdu," řekl jsem hned.

„Ježiš, nedělej tady scény, fajn, trošku jsem to v ten jeden den přehnal, ale jenom jsem si z tebe chtěl trošku udělat srandu, normálně takovej nejsem a ty ses mi zdál jako někdo, kdo síto nechá líbit, protože s tím nic neudělá, ale teď nemáš kam jít, tak tě chci alespoň na noc nebo na jak dlouho chceš vzít k sobě," řekl.

„Fajn," souhlasil jsem tedy a vydal jsem se za ním.

Došli jsme k černé audině, kam jsem s ním nastoupil. Už asi nevím co s životem, když jedu v autě s člověkem co měl ještě předevčírem nebo kdy dost hodně sexuálních narážek.

Dojeli jsme k normálnímu domu, už to nebyla žádná vila, jako jsem byl zvyklý od Harryho, ale byl jsem možná i trošku rád, že jsem i někde jinde, než v luxusních vilách.

Vešli jsme společně dovnitř a hned mě zavedl do nějakého pokoje, kde teď prý můžu dlouho chci být.

„Hele, fakt sorry za to, jak jsem se choval na tý schůzce. Zkoušel jsem tvojí trpělivost a nijak mi nedocházelo, že tito úplně nebude příjemné, ale mělo mi to dojít. Už se pokusím na tebe nic nezkoušet," řekl Andrew.

„Jo,to je v pohodě a díky, že mě tady necháš," poděkoval jsem mu taky.

„Zasloužíš si to," řekl.

Lehl jsem si v tom jakoby svém pokoji na postel a vzal jsem do ruky telefon.

Rozlikl jsem tam Harryho instagram a hned jsem najel na tu naši společnou fotku.

Otevřel jsem komentáře a začal jsem číst.

harrylovers: přeju!!

unkindandhonest: Mohl bys mít někoho lepšího, stejně tě má jenom pro peníze.

annetwist: Jste spolu krásní! Přijeď se na nás taky podívat, Harry!

annarest: Vypadáte moc roztomile, kluci.

karolineyk: Proč bys byl s někým takovým, Harry? Koukni se občas jen sebe, kolik hezčích holek tě chce.

harrystyles: Jsem s někým takovým, protože ho mám rád, je skvělý, nepotřebují nikoho jiného a i když se kouknu kolem sebe, tak tady není nikdo, koho bych chtěl více než jeho. Možná ti taky ještě mohlo dojít, že nějaké holky mě nezajímají, když mám kluka, který vypadá jako model, nebo to alespoň je model pro mě.

Harryho odpověď mě dostala. Psal to před pár hodinama, což bylo asi před tím, než jsem se probudil.

Nevím, kdy bych se měl vrátit k Harrymu a ani nevím, jestli on sám mě tam ještě chce.

Možná, že mu potom napíšu, ale ještě uvidím.

Vylezl jsem z pokoje a došel jsem do obýváku, kde byl Andrew a sledoval televizi.

Sedl jsem si vedle něj a taky jsem se do televize zakoukal.

Televizi jsem moc nevnímal, ale vím, že jsem potom na chvilku usnul.

Hned co jsem se probudil, tak jsem se přesunul do svého pokoje, kde jsem si vzal do ruky telefon.

Lekl jsem se, když se bez klepání, nebo jakéhokoliv upozornění otevřely dveře.

„Dáš si večeři? Koupil jsem těstoviny se sýrovou omáčkou," řekl a ukázal igelitku, kterou držel v ruce.

„Dám si, díky," řekl jsem a on mi podal jednu krabičku i s příborem.

Hned jsem se do toho pustil. Bylo to dobré, ale snad žádné jídlo se nemohlo vyrovnat Harrymu uvařené mi jídlu.