Fotbalista a milionář - Larry Stylinson CZ

21

Za asi tři hodiny toho, co jsme byli venku, tak jsme toho moc neušli. Stále jsem někde zastavoval a obdivoval jsem, jak moc hezké to tady je.

Došli jsme domů, kde se Harry pustil do vaření a já jsem si šel sednout ven, protože bylo venku hezky.

Za asi půl hodinky Harry vyšel ven se dvěma talířema a položil to na menší stolek, který tady je.

Byly to špagety s nějakou sýrovou omáčkou a k tomu ještě posypané sýrem.

Bylo to opět moc dobré a když jsem to celé dojedl, byl jsem skoro až přeplněný.

„Asi si na chvilku půjdu lehnout, jsem neskutečně přeplněný," řekl jsem.

„Můžu potom dojít za tebou?" zeptal se mě, když ještě jedl.

„Jasně, že jo," řekl jsem a už jsem odcházel.

Lehl jsem si s telefonem a pustil jsem si nějaká videa na YouTube.

Po chvilce jsem ten telefon odložil a zrovna v tu chvilku přišel Harry.

Lehl si vedle mě a dal si jeho ruku kolem mého pasu. Já jsem si ji jen lehce přidržel u sebe a uculil jsem se.

„Co bys chtěl dělat, až si odpočineme?" zeptal se mě.

„Nevím, mohli bychom se jít ještě projít?" zeptal jsem se, protože jsem ještě chtěl vidět další vily tady.

„Nechceš se jet radši projet? Už se mi dneska nechce chodit," řekl s lehkým povzdechem.

„Klidně," souhlasil jsem, protože to možná bude lepší, i když nebudu mít tolik času si to prohlédnout, ale to nevadí.

Leželi jsme asi hodinku, ale potom už jsem byl tak nějak odpočatý.

„Harry?" oslovil jsem ho, protože jsem si nebyl jistý, jestli nespí.

Měl hlavu zabořenou v prohlubni mezi hlavou a ramenem, snad chápete a byli jsme na sobě úplně natisknutí.

„Hmmm?" zamručel jen a těžce vydechl.

„Spíš?" zeptal jsem se znova.

„Hmmmm," zamručel zase. Řekl bych, že je asi tak v polospánku.

Jen jsem si povzdychl a začal jsem si jakoby hrát s jeho rukou, kterou mě držel.

Jen jsem tam kreslil různé útvary a tak, protože jsem už opravdu nudil, ale zase jsem se nechtě zvedat, protože jsem chtěl nechat Harryho se trošku vyspat, když každý den vstává bůh ví kdy a ještě mi dělá snídani.

Taky jsem na konec zavřel oči a usnul jsem.

---

Probudil jsem se asi po hodině, když jsem ležel na zádech a Harry se skláněl nade mnou.

„Dobré ráno, už tři hodiny tady jen ležíme," řekl Harry a já jsem se sotva jen probral.

„Já už jsem chtěl jet, ale tys byl asi unavený," řekl jsem a protřel jsem si oči.

„Tak vstáváme a můžeme jet," řekl, sklonil se nade mě víc, dal mi psu na čelo a vstal.

Určitě jsem zčervenal a ještě jsem se trošku protáhnul, než jsem vylezl z postele. Harry už se převlékal, protože tady předtím byl jen v boxerkách, což mi taky moc nevadilo, ale asi v boxerkách úplně nepojede.

Já jsem si předtím jen sundal kalhoty, takže jsem si je potom zase vzal na sebe a vyšli jsme směrem k autu.

Už se venku celkem stmívalo, ale to nám samozřejmě nevadilo, bylo nám to tak nějak jedno, možná, že to bude za tmy ještě hezčí, protože pochybuji o tom, že by vily nebyly celé osvětlené.

Vyjeli jsme na tu stejnou cestu jako předtím. Jeli jsme chvilku opravdu rychle, ale když jsme už byli u vil, které jsme neviděli, tak Harry zpomalil a jeli jsme dost hodně pomalu.

Pustil k tomu ještě rádio a slyšel jsem, jak si to sám pro sebe začal lehce broukat.

„Zazpívej mi," řekl jsem z ničeho nic.

„Neumím to," řekl hned.

„Prosím, zazpívej mi, máš skvělý hlas, tak mi neříkej, že to neumíš," řekl jsem.

„Fajn, ale jen chvilku a jestli to bude špatné, tak mi to hned řekneš," kouknul se na mě a já jsem hned začal přikyvovat.

Dal rádio trošku víc nahlas a začal s ním zpívat. Jen jsem ho sledoval s otevřenou pusou, takže jsem ignoroval okolí. Jen jsem vnímal to, jak se na mě Harry jednou podíval a když si všiml toho, že se nekoukám ven, tak zrychlil.

Celou písničku jsem jen žasl. Má neskutečný hlas a umí zpívat dokonale.

„Harry, zpíváš dokonale! Odteď neposlouchám nic jiného, než je tvůj zpěv," řekl jsem, hned jak skončila písnička.

„Takže jsem byl dobrej?" zeptal se.

„Byl jsi přímo dokonalý!" vyhrkl jsem hned jako odpověď.

„Proč nejsi zpěvák? Zkoušel si to někdy?" zeptal jsem se ho.

„Jsi první člověk, který mě slyšel zpívat, vždy jsem odmítal a hlavně to po mně nikdy nikdo moc nechtěl," odpověděl.

„Ale vážně, zpíváš dokonale, miluji tvůj hlas," řekl jsem a zase jsem přesunul svůj pohled ven z okýnka, kde už teď byla úplná tma.

„Nepojedeme už domů?" zeptal jsem se.

„Jestli chceš, tak klidně můžeme, jen bych ještě chtěl jet na jedno místo si zajezdit nějakou rychlostí, tak jestli chceš, můžu tě vyhodit doma, ale klidně můžeš jet se mnou," řekl.

„Chci jet s tebou," řekl jsem a on se tedy rozjel ještě o něco rychleji, ne jel předtím.