Fotbalista a milionář - Larry Stylinson CZ

6

Po sprše jsem se oblékl a šel jsem za Harrym, který byl v obýváku a koukal se na televizi.

„Tak jsem zase tady," řekl jsem a Harry se na mě podíval. Ještě jsem tedy měl trošku mokré vlasy, ale nechal jsem to být, oni sami uschnou.

„Dobře, hele a když jsem nad tím tak přemýšlel, v té tašce toho asi moc nemáš, ne?" zeptal se mě.

„No, měl jsem tam tohle oblečení, dres na fotbal, chrániče a míč," zasmál jsem se trošku.

„Tak když budeš potřebovat, tak si přijď ke mně do ložnice, kde mám naproti posteli dveře, které vedou do šatníku, tak si tam můžeš jít vzít nějaké oblečení, než ti nakoupíme nějaké nové," řekl mi.

„Um, ne, to je v pohodě, já to zvládnu v tomhle a jakmile dostanu nějaké peníze, tak si něco koupím," protestoval jsem.

„Lou, jestli budeš protestovat, tak tě do toho oblečení vlastnoručně obleču," řekl mi a to mě donutilo trošičku zčervenat, jak to oslovení, tak i ta představa, že by mě převlékal.

„Dobře no," řekl jsem.

„Nechceš se trošku víc poznat, moc se neznáme," navrhl.

„Klidně můžeme," řekl jsem.

„Tak si pojď sednout," řekl, poklepal na místo vedle mě a já jsem si tam tedy sednul.

„Můžeme se asi ptát na otázky a odpovídat na to oba dva, ne?" navrhl a já jsem přikývl.

„Tak první otázka může být třeba... jak se jmenuješ celým jménem?" zeptal se.

„Já jsem Louis William Tomlinson," odpověděl jsem.

„Já Harry Edward Styles. Kolik ti je?" ptal se dál.

„Je mi osmnáct, tobě?"

„Mně je dvacet dva, teď se ptej i ty."

Plácnul jsem nějakou náhodnou otázku, která mě napadla.

Pokračovali jsme takhle až do té doby, než byla venku tma a já jsem začal být nějak unavený.

„Harry, už jsem unavený, už bych si šel celkem lehnout," řekl jsem.

„Počkej, vždyť jsme ještě nejedli," řekl a zastavil mě.

„Já asi nemám hlad," řekl jsem a on mi hned skočil do řeči.

„To mi je celkem jednu, najíš se, nechci, aby sis ničil žaludek," řekl mi a já jsem jen tiše přikývnul.

„Udělám jen rychle vajíčka s toustem, když jsi unavený," řekl a už šel do kuchyně.

Šel jsem tam za ním a sedl jsem si na barovou židličku u ostrůvku. Pozoroval jsem ho, jak chodí po kuchyni a potom jenom jak míchá vajíčka na pánvi.

Netrvalo to dlouho a už to nandával na dva talíře, na kterých už byly připravené opečené toustové chleby.

„Dobrou chuť," popřáli jsme si navzájem a pustili jsme se do toho.

Dojedl jsem to celé, i když jsem do sebe poslední kousky celkem tlačil, tak nakonec se mi to povedlo sníst všechno.

„Bylo to dobré, děkuji ti moc," poděkoval jsem mu.

„Není za co," usmál se na mě, což mě donutilo sklopit hlavu.

„Tak já jdu spát, dobrou noc," řekl jsem a ještě jsem jen odnesl svůj talíř na linku.

„Dobře, dobrou noc, kdybys cokoliv potřeboval, tak můžeš přijít za mnou do ložnice a klidně si na noc vezmi nějaké to oblečení," řekl mi.

„Dobře, děkuju," ještě jsem řekl, než jsem odešel nahoru.

Vešel jsem tady do jeho ložnice a zamířil jsem do jeho šatníku. Vzal jsem si tam jen nějakou mikinu, abych mohl spát v čisté mikině a v boxerkách.

Ve své ložnici jsem si tedy sundal tričko a kalhoty a vzal jsem si na sebe jen tu jeho mikinu.

Lehl jsem si do postele, která byla krásně měkká a ještě když jsem se přikryl, tak mi k tomu bylo ještě teplíčko.

Zavrtal jsem se tam až po hlavu a usnul jsem.

.

.

.

.

Jen bych sem chtěla napsat, jak moc mě mrzí, co se stalo na Louiho poslední show. Viděla jsem dost videí, kde Louis nevypadal nejšťastněji. Je smutné, že tam někteří jdou a hází po něm věci, protože to je „vtipné".

Jak se vám zatím líbí kniha?

Pro všechny co jsou spát - dobrou noc!