Fotbalista a milionář - Larry Stylinson CZ

9

Probudil jsem opět hezky v teploučké postýlce, ale ještě k tomu mě hřálo Harryho tělo, které na mě bylo natisknuto.

Jeho ruka byla ještě obmotaná kolem mého pasu a cítil jsem jeho dech na svém krku.

Když jsem uslyšel hlubší Harryho nádech, tak se ode mě potom odtáhnul a já jsem si lehl na záda, abych na něj viděl, jestli se pobudil.

„Dobré ráno," řekl, když si všiml toho, že jsem taky vzhůru.

„Dobré," oplatil jsem mu.

„Budu muset do práce, ale ty budeš dnes doma, když ti v noci nebylo dobře, pro jistotu," řekl a já jsem jen přikývl, protože by nebylo platný mu odporovat.

„Tak klidně zůstaň ležet, já se s tebou potom ještě přijdu rozloučit, až se obleču a připravím," řekl a já jsem zase jen přikývnul.

Odešel pryč z pokoje a já jsem si po dlouhé době vzal do ruky svůj telefon.

Zapnul jsem ho a zjistil, že za chvilku bude vybitý.

Položil jsem ho zpět na noční stolek a jen jsem koukal do stropu, protože jsem ani neměl co jiného dělat.

Za chvilku sem zase přišel Harry už celý připravený. Dnes měl na sobě oblek a neskutečně moc mu to slušelo.

„Dneska budu v práci asi trošku déle, je nějaká zatraceně dlouhá schůzka a já tam musím být, tak se měj a hlavně se najez, až budeš mít hlad," řekl mi.

„Dobře, tak se měj," rozloučil jsem se s ním.

Ještě ke mně přišel, dal mi lehkou pusu na líčko a potom s tichým ahoj a úsměvem odešel pryč.

Musel jsem teď být neskutečně červený, protože jsem tu pusu ani nečekal, ještě aby jo.

Číslo na něj mi už někdy dal, mám ho tady na papírku a přeci jen ten telefon něco ještě vydrží, tak mu napíšu, jestli bych si mohl půjčit nabíječku, jestli ji tady někde má.

Uložil jsem si ho do kontaktů jako Harry<3 a jen jsem doufal, že to neuvidí, protože bych se potom cítil asi celkem trapně.

Já: Ahoj Harry, mohl bych si od tebe půjčit nabíječku na telefon?

Harry<3: Ahoj, jasně, koukni se v kuchyni do úplně spodního šuplíku na druhé straně než je lednice u stěny, najdi si tam nabíječku, která ti bude na telefon sedět a vezmi si jí.

Já: Dobře, děkuji moc.

Ještě jsem chvilku byl v té teplé posteli a potom jsem se z postele zvednul, abych si pro tu nabíječku došel.

Rychle jsem ji dole našel a běžel jsem zase nahoru do postele.

Také je dobré podotknout, že tady má Harry v celé vile vyhřívanou podlahu, takže mě ani nestudí nohy, když tady jdu. Celkově mi tohle přijde jako můj vysněný dům.

Zapojil jsem nabíječku do zásuvky vedle sebe a zapojil jsem tam i telefon.

Teď jsem si tedy mohl otevřít instagram a jen jsem to tak rychle projel, protože tady ještě nevím heslo od internetu a dat mám málo.

Telefon jsem potom odložil a šel jsem do kuchyně, kde jsem se kouknul do lednice, jestli tam není něco k jídlu.

Neumím moc vařit a nechci to tady zkoušet, protože bych to tady ještě podpálil.

Radši jsem se na to jídlo tedy vykašlal a šel jsem si pustit televizi. Našel jsem tam nějaký seriál a tak jsem to na něm nechal.

Přišlo mi divné, když jsem už někdy ve dvě hodiny uslyšel odemknutí a otevření dveří.

Stoupnul jsem si a trošku jsem tam nakouknul. Stále jsem tady byl jen v dlouhém svetru a boxerkách, takže o to jsem se bál víc.

Uviděl jsem tam nějakého kluka snědé pleti, trošku nižšího než je Harry a to že je Harry velmi vysoký, já jsem oproti němu sto-šedesáti centimetrový skřítek, měl černé vlasy tak ledabyle učesané, ale vypadal, že je to podobný člověk jako Harry. V ruce ještě držel igelitovou tašku.

Vešel sem do obýváku (je tady kuchyň spojená s obývákem) a já jsem na něj jen zůstal koukat s lehce vykulenýma očima.

„Ou, ahoj, je tady Harry?" zeptal se mě.

„Um, ahoj, ne, není tady, prý bude dnes dlouho v práci," řekl jsem stále celkem zmateně.

„Tak to mi asi zapomněl říct. Mimochodem, já jsem Zayn," řekl mi.

„Já jsem Louis," řekl jsem na oplátku já.

„Přinesl jsem nějaké jídlo, protože m bylo jasné, že by Harry nejedl, normálně v tuhle chvilku přichází z práce," vysvětlil tu tašku.

„Dobře," přikývl jsem.

„Pojď si dát," řekl a začal vyndávat krabičky.

Zvedl jsem se tedy ze sedačky, na které jsem seděl. Cítil jsem se trošku divně, protože na sobě mám jen ty boxerky, ale můžu předstírat třeba to, že mám na sobě nějaké kraťasy.

Vzal jsem si krabičku, kterou mi podal a pustil jsem se do toho, po tom co mi tedy ještě popřál dobrou chuť.

Dojedli jsme to a já jsem potom šel zase na pohovku, kam šel se mnou i Zayn.

„Co tady vlastně děláš?" zeptal jsem se ho.

„Přišel jsem za Harrym, musím mu říct něco ohledně našich dalších kamarádů a ještě ho potom budu chtít vzít na fotbalovej zápas, který bude teď v blízké době," sdělil mi.

Jen jsem kývnul, protože nevím, co mu na tohle mám říct.

„Nechceš se trošku poznat?" navrhl.

„Klidně můžeme," přikývnul jsem.

„Dobře, tak třeba jak se jmenuješ, kolik ti je?" zeptal se rovnou.

„Jmenuji se Louis William Tomlinson a je mi osmnáct, tobě?" odpověděl jsem mu na jeho otázku a zeptal jsem se i jeho.

„Já jsem Zayn Malik a je mi dvacet tři. Jak ses poznal s Harrym? Viděl jsem tě i v televizi, určitě víš při jaké situaci," řekl a já jsem přikývl.

„Harry ke mně po té nehodě přišel a nabídl mi, že se k němu můžu nastěhovat, protože mu bylo skoro jasné, že nemám kde bydlet. Já jsem to přijmul a tak jsem se ocitl tady," vysvětlil jsem rychle a on kývnul.

Dál jsme se občas ptali na otázky a odpovídali na ně.

Přišel mi fajn, ale trošku mi přišlo, že se mnou lehce flirtuje. Ne, že by mi to vadilo, Zayn je hezký a v tuhle chvilku na mě působí i mile.

Když jsem uslyšel další otevření dveří, tak jsem doufal, že to bude Harry.

„Ahoj, čau Zayne, co ty tady?" zeptal se.

„Přišel jsem ti říct pár věcí a ty jsi tady nebyl, tak jsem si zatím povídal s Louim," řekl a já jsem přikývnul.

„Dobře, takže jste se asi už dost seznámili, že?" ujistil se.

„Ano, myslím, že jsme se poznali dost," mrknul na mě Zayn.

„Tak já vás tady nechám a půjdu nahoru," řekl jsem, zvedl jsem se ze sedačky a byl jsem na cestě nahoru.

Celkem dost jsem zčervenal, když se Harry kouknul, že na sobě mám stejně jako ráno jenom ten svetr a boxerky. Nevím, proč jsem se před Zaynem tolik nestyděl, když před Harrym jsem celý zčervenal.