Fotbalista a milionář - Larry Stylinson CZ

14

Zaynovo pohled

Nebudu lhát, že mě neštvalo to, že o mně Louis nemá zájem. Bylo to tak neustále. Vždy, když jsem si někoho našel, tak měl rád někoho jiného, nebo to se mnou začal a na konec mě podvedl.

Také ale nebudu říkat, že bych s Louisem chtěl nějak dlouhodobě chodit, chtěl jsem jen zasunout, protože jeho prdelka si o to přímo říká.

Kdo ví, jestli už mě Harry nepředběhl, protože ten kluk má pro něj slabost.

Myslím si, že kdyby Louisovi Harry řekl, ať se zastřelí, ten malý to udělá.

Radši jsem zašel do pokoje, ve kterém tady u Harryho občas přebývám, zašel jsem se rychle vysprchovat a potom jsem šel spát.

Zítra možná budu mít možnost si s Harrym o Louisovi popovídat.

Louiho pohled

Ráno jsem se probudil tak akorát, abych se stihl připravit na zápas a ještě se před tím najíst.

Přišel jsem dolů, kde byl zatím jenom Harry. Nechápu, jak dělá to, že je pokaždé první vzhůru.

„Dobré ráno," pozdravil jsem ho s úsměvem.

„Dobré," oplatil mi také s úsměvem.

„Dáš si radši palačinky, nebo lívance?" zeptal se mě.

„Asi radši palačinky," řekl jsem a on přikývnul.

„Můžu tě zase pozorovat z linky?" zeptal jsem se ho, abych neudělal nějakou blbost.

„Jasně," odpověděl mi s úsměvem.

Šel jsem tedy k tomu místu, kde jsem seděl i minule, když jsem na něj koukal a vyskočil jsem si tam.

On si namíchal těsto a potom to po jedné palačince smažil.

Pomalu jsme se tady sešli všichni a Harry dal na stůl palačinky, které do půl hodinky zmizely. Bylo to opravdu velmi dobré.

„Už budu muset vyrazit, mám zápas a před tím se musíme vždy ještě rozcvičit," řekl jsem směrem k Harrymu a on přikývnul.

Šel jsem si tedy nahoru vzít svoje věci na fotbal, sbalil jsem si je a vyšel jsem ke stadionu, kde jsem šel rovnou do šatny.

„Konečně, zase tady máme něco, na čem si můžeme vybít zlost," řekl Daniel, hned co přišel za mnou do šatny.

„D-doma to viděli a říkali, že to příště budou řešit, tak prosím ne do obličeje," řekl jsem potichu.

„Hele, ono to umí mluvit," řekl udiveně.

„No jo," řekl, chytl mě jakoby přátelsky kolem krku a rozcuchal mi vlasy.

Když jsem se mu snažil vyhnout a snažil jsem se mu nějak vysmeknout, tak mě kopl kolenem do břicha. Bolelo to, ale řekl bych, že jestli to takhle bude vždy, když ho potkám, tak si na to za chvilku i zvyknu.

Ještě si přišli všichni alespoň trošku bouchnout, ale dnes to nebylo nic strašného.

Všichni se převlékli a potom jsme šli na hřiště, kde začalo zahřívání a rozcvičování.

Ještě jsme chvilku běhali po hřišti, ale když se stadion začal plnit lidmi, tak jsme se šli schovat do šatny, kde jsme ještě probírali nějakou taktiku.

Když byl čas, vešli na hřiště a po pár minutách se začalo hrát.

Dal jsem všeho všudy asi tři góly, což není nejhorší, ale nejlepší to taky nebylo. Někdy jsem za zápas dával i pět gólů.

Dostal jsem při zápasu několik kopanců do lýtek, což jsem cítil i přes ty chrániče, ale to už jsem se naučil v pohodě zvládat.

Nakonec jsem šel zase do šatny, kde jsem se co nejrychleji převlékl a když jsem už skoro stál ve dveřích, tak jsem zase narazil na Daniela.

„Kampak, kampak? Doufal si, že tě dneska už nepotkám? To bys musel mít až moc velké štěstí," ušklíbnul se.

Dostal jsem zase kolenem do břicha, protože se mu potom líbí, jak se skrčím a můžu tak dostat víc.

Chytl mě pod krkem a tak jsem hlavu zase musel dát nahoru a narovnat se.

Zasmál se mi do obličeje a za můj krk mě zase tahal výš a výš. Už jsem stál na špičkách a jen tak tak jsem dosáhl na zem.

Naštěstí mě po chvilce pustil, tedy spíše mě zahodil a já jsem se tak konečně mohl vydat domů.

Moc se mi nechce věřit tomu, že mi opravdu nedal ani jednu ránu do obličeje. Možná se třeba trošku zalekl, že si ho potom někdo najde, ale zase mi přijde divné, že on se bojí, když by byl schopný dát pěstí komukoliv.

Rychle jsem se vydal domů, kde jsem byl za chvilku.

Doma jsem šel rovnou do ložnice, kde jsem si odložil tašku a měl jsem v plánu jít i do sprchy, ale nejprve jsem si chtěl jít dát alespoň trošku nějakého jídla, protože mám neskutečně velký hlad.

„Ahoj," pozdravil jsem Harryho, který měl dole zapnutou televizi, seděl na pohovce a ještě měl na klínu notebook.

„Ahoj, jestli chceš jídlo, tak na plotně jsou těstoviny," řekl mi rovnou.

„Dobře, dám si, díky," poděkoval jsem mu s úsměvem, i když na mě ani neviděl.

Nandal jsem si skoro plný talíř, ohřál jsem si to a snědl jsem to u stolu.

Talíř jsem odnesl a šel jsem se nahoru osprchovat.

Když jsem se koukal do zrcadla, tak jsem nemohl přehlédnout velkou modřinu na mém břiše a taky několik malých, ale za to hodně fialových na nohou.

Rychle jsem se vysprchoval a šel jsem dolů, kde byl Harry v t stejné pozici, jako předtím.

„Můžu se koukat s tebou?" zeptal jsem se pro jistotu.

„Jasně," přikývl a tak jsem si sedl, celkem blízko něj.

Byla to nějaká komedie, ale asi se to úplně netrefilo do mého smyslu humoru. Zasmál jsem se možná tak jednomu vtipu z padesáti.

Protože mě seriál začal nudit, tak se moje oči začali zavírat. Ano, mohl jsem se zvednout a dojít do své postele, ale byl jsem už tak moc unavený, že moje hlava spadla Harrymu na rameno a já jsem tvrdě usnul.