Fotbalista a milionář - Larry Stylinson CZ

8

Dostal jsem ještě pár ran do obličeje, což bylo nejhorší a pár ránám do nižších partií těla jsem se taky nevyhnul.

Konečně jsem teď ale byl na cestě domů, kde si jen rychle skočím do sprchy a půjdu spát, protože jsem i celkem unavený i přes to, že jsem se dneska vypadl krásně a hlavně dlouho.

Konečně jsem byl u vily a odemykal jsem vchod, abych se tam dostal.

Co si budeme, nebylo to nejlehčí, i protože to dělám poprvé, ale na konec se mi to povedlo.

Vešel jsem dovnitř a rovnou jsem šel nahoru, do své ložnice, kde jsem si položil tašku a šel jsem do koupelny.

Opláchnul jsem si obličej, kde jsem měl trošku stopy od krve, která mi chvíli trošku tekla z nosu.

Trošku byl vidět monokl kolem mého oka, ale když se mě na to Harry zeptá, tak mu řeknu, že to je jedno a že to nechci řešit.

Vzal jsem si na sebe Harryho mikinu, kterou jsem si nějak oblíbil.

Došel jsem už konečně dolů, kde byl Harry a koukal se na televizi.

„Ahoj," pozdravil jsem ho.

„Ahoj, přivezl jsem večeři, když jsem byl ve městě a ještě jsem ti koupil něco," řekl, zvedl se z gauče a šel mi podat krabičku s čínou.

„Počkej chvilku, hned to přinesu," řekl mi a odběhnul nahoru.

Za chvilku byl zase zpět a v ruce držel dost velkou a plnou tašku nějakých věcí a položil to přede mně.

„Tady, koukni se, co tam je a já ti zatím ohřeju ti jídlo. A neopovažuj se říkat, že to nechceš, nebo že si to nemůžeš vzít," řekl rovnou.

Nakouknul jsem do tašky a viděl tam spoustu oblečení.

„Ne, nic neříkej, vezmi si to nahoru a dej si to do skříně, nebo do šatníku," řekl, protože jen co viděl to, jak chci něco říct, tak mě zastavil.

„Počkej, pojď sem," řekl, lehce chytil mojí čelist a nastavil si mě tak, že viděl na ten můj monokl.

„Co se ti stalo? Kdo ti to udělal?" zeptal se mě.

„To je jedno," řekl jsem a chtěl jsem to tak nechat, ale on ne.

„Není to jedno, kdo ti to udělal?" zajímal se dál.

„Prosím, neřešme to," zkusil jsem to znovu.

„Louisi, není normální, abys přišel domů s monoklem. Všimnul jsem si, že ti na fotbale nepřihrávají i před to, že jsi tam snad nejlepší hráč. Že ti udělali něco oni tam," řekl spíše jako oznamovací větu.

„Harry, prosím, neřeš to, nemá to cenu, nikdo s tím stejně nic neuděláme," řekl jsem ještě jednou a doufal jsem, že naposledy.

„Dobře, nebudu to řešit, ale ještě jedna jediná modřina a řešit to budu," řekl a já jsem jen přikývnul.

Položil přede mně už ohřáté jídlo a já jsem se do toho s chutí pustil.

Všechno jsem to snědl a je nutné podotknout, že toho bylo neskutečně moc.

Bylo mi z toho trošičku nevolno, ale zatím to bylo v pohodě.

„Půjdu do sprchy a potom spát. Ještě ti tedy děkuji za to, cos mi koupil, moc si toho vážím, ale bylo to podle mě celkem zbytečné, nezasloužím si to," řekl jsem.

„To není pravdu, zasloužíš si to ještě před tím než tady začne nějaká hádka, tak jdi radši tedy spát, hezky se vyspi," řekl, ale řekl to všechno hezky mile.

„Dobře, dobře, tak dobou noc," řekl jsem mu s úsměvem a odešel jsem i s taškou nahoru.

Nejprve jsem si tedy sedl na postel a vysypal jsem všechno z té tašky.

Bylo tam nějaké spodní prádlo, některé značkové, Ponožky, nějaké tepláky, nějaké džíny, trička a mikiny.

Ještě tam ale bylo pár věcí. Nejvíce mě překvapil jeden svetr, který byl neskutečně příjemný. Bylo tam těch svetrů asi pět a všechny byly neskutečně příjemné, ale tenhle jeden jsem si z nějakého důvodu oblíbil. Byl světle modrý, takže i moje oblíbená barva.

Vzal jsem si právě ten svetr, čisté spodní prádlo, jedny z tepláků a odešel jsem do koupelny, kde jsem si jen dal rychlou sprchu.

Oblékl jsem se a šel jsem do postele, kam jsem si tedy ještě sundal ty tepláky, které jsem si z nějakého neznámého důvodu vzal.

Zase jsem se zavrtal do peřin a za chviličku jsem usnul.

---

Probudil jsem se asi někdy uprostřed noci, když se mi udělalo nevolno. Rychle jsem se zvednul z postele a běžel jsem do koupelny, kde jsem hned začal zvracet do záchodu.

Bolel mě žaludek a bylo mi neskutečně špatně. Nejspíše to bude kvůli tomu, kolik jsem snědl té číny a vzhledem k tomu, že jsem nějakou dobu nejedl a teď jsem najednou snědl tohle, tak to můj žaludek nesnesl.

Když už mi bylo trošičku lépe, tak jsem si vypláchl pusu, spláchnul jsem záchod a když jsem se zvednul, bodla mě silná bolest hlavy.

Vyšel jsem ze svého pokoje s tím, že se mi z očí spustily slzy, protože bolest hlavy byla hrozná a mám to tak pokaždé, že když mi je špatně, tak většinou brečím, nevím proč.

Došel jsem k Harryho pokoji, ale nejprve jsem zaklepal. Je mi jasné, že teď bude asi spát, ale tak zkusil jsem to.

Neodpovídal ani neotvíral, takže nejspíše spal.

I když je to asi špatné, tak jsem vešel dovnitř, protože bych bolest nesnesl moc dlouho.

„Harry?" zapípal jsem, když jsem byl už v jeho pokoji.

„Lou? Co se děje?" zeptal se hned. I v tuhle chvíli jsem měl čas myslet na to, jak krásný hlas má.

„Zvracel jsem a teď mě strašně bolí hlava, tak jsem se přišel zeptat, jestli tady někde jsou nějaké léky, které by mi alespoň trošku ulevily," řekl jsem.

„Jasně, zůstaň tady, klidně si lehni, stejně tě potom budu chtít mít pod kontrolou, přinesu ti nějaké ty léky," řekl mi.

Lehl jsem si tedy k němu na postel, protože jsem si myslel, že mi bude lépe.

Bohužel, jakmile jsem se položil, tak jsem musel hned vyběhnout ven z jeho pokoje a běžel jsem do své koupelny.

Opět jsem se sklonil nad mísu a opět jsem začal zvracet.

„Lou?" slyšel jsem volat Harryho.

„Tady jsem," vydal jsem ze sebe tak nějak.

„Budeš ještě zvracet?" zeptal se asi po pěti minutách, co jsem jen seděl na zemi u záchodu a zhluboka dýchal.

„Asi ne," řekl jsem, zvedl jsem se, spláchnul jsem záchod a zase jsem si vypláchnul pusu.

„Tady, vezmi si ty prášky," řekl a podal mi je.

„Díky," řekl jsem a spolknul jsem je nasucho.

„Jo, promiň, to mi nedošlo, zapomněl jsem ti vzít vodu," omluvil se.

„To je v pohodě, jsem zvyklý polykat prášky," uklidnil jsem ho.

„Pojď si lehnout. Nebude ti vadit, když si lehnu vedle tebe, abych tě mel pod kontrolou," zeptal se mě.

„Nevadí mi to," odpověděl jsem.

Lehli jsme si tedy do postele a on mě obejmul kolem pasu.

Konečně bolest hlavy tak nějak odstoupila a já jsem tak nějak spokojeně usnul.