Když miluješ, rodina jde stranou..

Záchranná mise

Kdyby věděl, jak ji zachránit, nejspíš by se teď neradil s Potterem a tím Vízlánkem. Jak on je nesnášel, ale pro ni by šel třeba až na konec světa. Byla pro něj sluncem ve dne a měsícem v noci. Její oči mu připomínaly hvězdy. Měla tu nejmilejší tvář, kterou kdy viděl. Byla tak čistá, ale byl to on, kdo ji tenkrát zlomil. A právě kvůli němu odešla a oni ji unesli. A najednou mu to došlo!

"Pottere, já už vím, kde Hermiona je! Ale bude to těžký. Jestli tam vás dva někdo uvidí, podepíšete si rozsudek smrti!" vydechl nervózně Draco.

"To je mi jedno, Malfoyi! Já chci Hermionu zachránit stejně tak, jako ty!" odsekl Harry. Ron jen vyděšeně přikývl.

Draco se nahrbil, jako by se chystal ke skoku. "Potřebujeme čas, Pottere. A potřebujeme ho hodně. Jenže to už by taky Hermiona nemusela být mezi námi. Musíme si pospíšit, času je málo. Jenže potřebujeme spoustu věcí, jinake se ke mně domů nikdy nedostaneme." vysvětloval Draco. "Tedy.. Do Malfoy manor se dostaneme, ale ne do vězení, které můj otec vybudoval. Tam se ani on sám bez určitých věcí nedostane."

"Zvládneme to, že jo, Malfoyi?!" ozval se útočně Ron. "Proč ji vlastě chceš zachraňovat, když ji tak nesnášíš, co?"

"PROTOŽE JI MILUJU, TY PITOMČE!" vyjel na Rona Draco a Ronovi okamžitě sklaplo. "Tak dělejte, myslím, že mám plán."
Harry se zvedl ze židle a vytáhl z kapsy hůlku. "Rone, použiju na nás zastírací kouzlo a Draco nás dovede do Malfoy manor." Otočil se na Draca. "To půjde, že?"
Draco přikývl. "Mělo by to jít, ale budete muset být ještě opatrnější, jasný?"

Ron i Harry taky přikývli a Harry klepl nejdřív Rona a potom i sebe po hlavě. Nakonec se ujistil, že nejsou vidět a všichni vyrazili.