Když miluješ, rodina jde stranou..

Nečekaný zvrat

Lidičky, moc vám všem děkuju. Už máme 1,21K reads a přes 200 votes. Moc moc moc vám děkuju, opravdu! ♥ Píšu jen a jen pro vás a jsem ráda, když to někdo čte. Mám pro vás ale i jinou zprávu.. Už nás čekají jen tři části, včetně téhle. Pokud se vám Když miluješ, rodina jde stranou líbilo, nesmutněte. Třeba si zamilujete i jiné příběhy. Napsala jsem první kapitolu k New Slytherin Prince, tak by se vám mohlo líbit třeba to. Jakmile dopíšu tohle, dopíšu ještě One day I'll meet you again a potom se vrhnu na další povídky.
Takže si užijte kapitolu a popřípadě nechte vote nebo commentík :3 Děkuju! ♥♥♥

Už je to týden, co Hermiona slíbila, že Dracovi pomůže najít nějaký způsob, jak se z toho dostat. Dnes ráno mu oznámila, že si promluví se Snapem. Draco, celý roztřesený, seděl na schodech před Velkou síní a čekal na ni.

Hermiona

Po poslední hodině, kterou jsem dnes měla, což byly lektvary, jsem šla za Snapem, místo, abych šla za Harrym a Ronem nebo Dracem, a ihned jsem na něj vybalila, co jsem potřebovala.

"Pane profesore, potřebovala bych pomoc. Jde o jistého chlapce z vaší koleje a jistý úkol, který dostal. Jistě víte, co tím myslím."

Snape ji pozoroval s nicneříkajícím výrazem. "A proč jste přišla za mnou?" řekl po chvíli svým ledovým hlasem.

"Profesore, vy víte, že vím, že jste Smrtijed. Musíte Dracovi pomoct. Nechce se stát Smrtijedem, rozhodl se špatně. Prosím, profesore Snape, prosím." Snažila jsem se vypadat opravdu zděšeně z představy, že by Draco byl Smrtijed. Vlastně jsem to hrát nemusela, doopravdy jsem byla vyděšená.

Snape chvíli přemýšlel, potom promluvil. "Slečno Grangerová, když jste zmizela, pomohl jsem panu Malfoyovi, panu Weasleymu a panu Potterovi najít vás, ale to neznamená, že zrovna vám čtyřem budu pomáhat pořád. Nejsem žádná vaše chůva, rozumíte?"

A bylo to, jsme v tom sami. Už jsem se chystala odejít, když Snape promluvil znovu. "Neřekl jsem, že smíte odejít." Otočila jsem se na něj a on pokračoval. "Pomohu vám, ale opravdu NAPOSLEDY! Teď mi tedy řekněte, o co jde. A posaďte se." dodal.

Sedla jsem si a začala vyprávět, co mi řekl Draco. "..takže jestli Draco neuspěje, nestane se Smrtijedem. A já osobně se obávám, že ho Voldemort bude chtít zabít. Profesore, omlouvám se, ale myslela jsem, že víte, jaký úkol Draco dostal."

Snape zakroutil hlavou. "Ne, slečno, nevěděl. Víte, když někdo z nás dostane od Pána Zla úkol, nesmí o tom s nikým mluvit, pokud mu to on sám nedovolí. Ale zpátky k Dracovi. Máte nějaký plán?"

Upřela jsem na něj svůj pohled. "Myslím, že ano, ale nevím, jestli to bude fungovat. Tak tedy, snad bychom mohli.."

Draco

Konečně! Hermiona vyšla ze sklepení a s širokým úsměvem mířila ke mně. "Ahoj Draco." políbila mě.

"Tak co? Pomůže nám?" zeptal jsem se, pořád jsem se ale třásl.

"Ano, nakonec jsem ho přesvědčila. Můj plán se mu vcelku líbil, takže ted se tím nemusíme zabyvat. Zatím máme čas."

Spadl mi kámen ze srdce, oddechl jsem si. "Tak když je to tak, nezajdeme ven?" zeptal jsem se a políbil ji do vlasů. S úsměvem přikývla, vzala mě za ruku a vedla mě ven.

U jezera seděli pod stromem Ron a Harry, ale já chtěl být s Hermionou sám. Zatáhl jsem ji za ruku a naznačil, abychom šli opačným směrem. Rád chodím sledovat, jak se chovají Hagridovy rostliny, když nemám náladu na lidi. Hagrid o mně ví, ale nikdy mi nic neřekl.