Když miluješ, rodina jde stranou..

Bitva o Bradavice

Je zvláštní, jak si Osud se vším pohrává. Nejprve si určí, jak se co stane, a potom si pohrává s možnostmi. Neříká se ale, že Osud je stanovený od začátku do konce? Nejspíš je to ale jinak.

Po smrti Brumbála nastala zlá doba. V Bradavicích zavládla panika, rodiče si osobně jezdili pro své děti a profesoři stanovili nová pravidla. Všichni studenti stejného ročníku chodili na všechny hodiny společně a na všechny předměty (kromě Jasnovidectví) teď měli povinně dva profesory.

Všichni očekávali, že se něco stane, ale doufali, že ne příliš brzy. Hrstka studentů si uchovávala naději jen díky přítomnosti Harryho. Ten byl ovšem natolik zničený, že by sotva odrazil nějaké kouzlo. Profesoři to chápali (s vyjímkou Snapea) a prozatím na Harryho netlačili.

Blížil se konec školního roku a s ním i zkoušky. Nikdo však na učení neměl náladu, snad jen Hermiona, která trávila celé dny v knihovně a s Harrym a Ronem skoro nepromluvila, protože neměla čas. S Dracem teď trávila hodně málo času, ale to je jen dočasně.

V den zkoušek se všichni shromáždili před učebnami a čekali pod dohledem dvou profesorů. Během dopoledne pak Harry, Ron, Hermiona a Draco dělali zkoušky z Přeměňování a Bylinkářství, odpoledne přišly na řadu Formule a Jasnovidectví. Pondělí tedy měli za sebou.

V úterý je čekaly Lektvary a Obrana proti černé magii. Odpoledne měli volno a další den dopoledne je čekala písemná zkouška z Obrany proti černé magii a Přeměňování. Odpoledne měli jen jednu zkoušku a to z Péče o kouzelné tvory. Ve čtvrtek je čekala písemná zkouška z Lektvarů a Formulí, odpoledne měli volno a v pátek je nečekalo nic, takže Harry s Ronem a zbytkem famfrpálového týmu odešli hned ráno na trénink a Hermiona se ztratila do knihovny. Draco se už ani nesnažil trávit s ní čas. Věděl, že až bude chtít, přijde za ním Hermiona sama.

Další týden byly oznámeny výsledky. Zkoušky se, i přes nastalou situaci, povedly skvěle a všichni čtyři tedy postoupili do dalšího ročníku. Do začátku prázdnin zbývaly dva týdny a Draco nevěděl, kam na prázdniny půjde. Nemohl domů, pořád byl zrádce a matka ho nesmí přijmout zpátky, dokud to neodčiní.

Poslední školní den

Hermiona

"Draco?" začala jsem tiše. "Jsi v pořádku?" Neodpověděl, jen kývl na souhlas. Nevěřila jsem, že to je všechno. "Co se děje?" zeptala jsem se.

"Nic, jen.. Jen nevím, kam půjdu na prázdniny." odpověděl. No jistě, já zapomněla, že se pro svou rodinu stal zrádcem.

"Co kdybys jel se mnou?" usmála jsem se.

"Nejsem si jistý, jestli by to nebyl problém." odpověděl s náznakem úsměvu.

"Jistě, že nebyl."

"Tak.. Dobře, pojedu s tebou." řekl vesele a objal mě. Bude to krásné léto.

Po snídani, kdy jsme měli výjimečně povoleno sedět kdekoliv chceme (Draco si přisedl vedle mě k nebelvírskému stolu), jsem si šla dobalit věci a před obědem jsem ještě naposledy zaskočila do knihovny. Od doby, co Brumbál zemřel, jsem věděla, že nás Voldemort může kdykoliv napadnout, a tak jsem studovala pokročilá kouzla.

Hlídala jsem si čas a před jedenáctou jsem vyrazila zpátky do společenské místnosti za Harrym a Ronem. Dorazila jsem před portrét Buclaté dámy, ale ona v něm nebyla. Nevadí, tak prostě počkám.

Draco

Po snídani se Hermiona vrátila dobalit si věci a já se rozhodl, že posledních pár hodin v Bradavicích strávím poflakováním se po chodbách. Jako první jsem zamířil do sedmého patra. Ve třetím ročníku jsem narazil na Komnatu nejvyšší potřeby a schoval jsem si tam jednu knihu, která by se mohla v dalších letech (ne-li měsících) hodit.