Changkyun
Najednou se vše změnilo, polibky jsou často opomíjené, ale jen to změní vztah úplně vzhůru nohama. Je jedno jak moc jeho rty líbám, je jedno kolikrát si v nestřežených chvílích ukradnu polibek zatím co jeho tvář zaplaví překvapený, ale šťastný výraz. Dělám to znovu a znovu jen kvůli chuti jeho rtů, jen proto, abych viděl, jak překvapeně otevře pusu, než se jeho sladké rty změní na úsměv. Jak jeho oči zajiskří štěstím. Každý den, neustále dokola. Na polibky se zapomíná, jsou samozřejmostí, člověk dá pusu rodičům, sourozencům, pusy se dávají na pozdrav nebo rozloučenou, ale je to mocný nástroj který úplně zemí vztah. Je jedno kolikrát ochutnám jeho rty. Jejich chuť, ten pocit je neustále stejný nebo možná ne, spíš je silnější, v břiše mi zanechává víc a víc motýlků. Na jeho rtech jsem se stal závislým.
Když jsme se vrátili do školy po silvestru, naše pohledy a škádlení ve škole pokračovalo nevím, co mi přišlo zábavné a rozkošné na tom škádlit ho v hodinách. Ale vidět jeho rozpačitý pohled. Roztomilé ruměnce a káravý, přesto hravý pohled mě hnalo k tomu, abych ho škádlil dál. Jenže začalo to horší období. Kihyun, ať jsme spolu chodili nebo ne, trval na tom, že známky budu mít aspoň z jeho předmětu čestné. A tak jsem se musel učit, matika mi nikdy nedělal problém, co se týče příkladů, geometrie, slovní úlohy a další blbosti ale tak jednoduché nebyli. Nevím, proč musí jednoduchý příklad zaobalit do slovních úloh. Nikdy jsem po přečtení úlohy nevěděl jaký úkol, jaký vzorec mám použít. To samé s rýsováním. Nejsem pečlivý člověk. Rád mám věci hotové hned. Proto pro mě rýsování byla největší osina v patřičných místech. Pravítkem jsem si neustále hýbal, na tužku jsem moc tlačil a o kružítku nemluvím. Navíc příklady s písmeny jsou blbost. Ať se na mě nikdo nezlobí kdo do matiky tahá písmena je idiot a měl by se léčit. Vidím se v obchodě, jak si počítám peníze nebo ve firmě jak si počítám výdělek s pomocí sinus, cosinus. Ale Kihyun na tom trval, nebude do písemky kvůli mně dávat sice těžké příklady ale příklady jen s čísly, navíc maturita bude mít vše, ať chci nebo ne. Chtěl jsem mu říct že pokud bych chtěl tak táta zvedne telefon, nebo spíš máma zvedne telefon a během jedné minuty bude maturita z matematiky písemka pro druhou třídu. Ale plácnul mě do ramen s tím ať to ani nezkouším.
„a tady Kyunnie tohle převedeš na druhou stranu, tady použiješ tenhle vzoreček, je to jednoduché- posloucháš mě?" zamračí se, když ležíme u něj na posteli na břiše a Kihyun mi ukazuje příklady. Já mám ale myšlenky úplně mimo. Myslím na něco jiného, na to jaké by to bylo nechodit k sobě a pak se neloučit.
„co kdybychom spolu bydleli" zašeptám. Vytřeští oči.
„na to je trochu brzy ne blázínku?" zasměje se a zakroutí hlavou.
„počkej to je dobrý nápad, nemuseli by jsme se loučit, probouzeli bychom se každý den vedle sebe." Usměju se a dám mu vlasy za ouško. „stačí abys ukázal na dům a nechám ho pro tebe postavit" nahnu se k němu pro pusu. Dá mi ruku na rty a usměje se.
„při učení žádné pusinky vždyť víš" mrkne na mě. Zaúpím. „ a budu o tom přemýšlet, ale nedříve po maturitě" přikývne, jemně zakňučím. „ je to veliký krok Kyunnie a nechci do něj skočit po hlavě, chci si to promyslet a chci abys si to i ty promyslel. Nechci, abychom spolu začali bydlet a najednou zjistili že tobě vadí jak třeba furt uklízím a musím mít všechno pintlich a mně by začalo vadit já nevím, že třeba nedojíš poslední šunku v lednici, nebo necháš ani ne lok mléka v krabici." Usměje se, na moje slova že se to nestane mě plácne do ramene. „ dávám jen příklady. Možná bychom mohli zkusit spolu bydlet na zkoušku, pronajmout si po maturitě byteček. Zkusit jak nám to půjde a pak jak zjistíme, že bydlet spolu je pro nás přirozené tak hned s tebou skočím do prvního domu jaký se naskytne" usměje se. „ale až po maturitě, pak to probereme mm?" usměje se.
