Changkyun
Už když jsem se ráno probudil na gauči jsem věděl že je asi něco špatně. Nejdřív jsem si myslel že jsem přišel a Kihyun už spal a já v opilosti jediné co našel, byl gauč. Ale zas mi nesedělo, že bych se zvládl svléknout a přikrýt. Pak jsem si myslel, že jsem byl tak opilý, že jsem třeba zapáchal nebo to Kihyunovi bylo nepříjemné a tak mě vyhodil na gauč. Ale po tom co jsem v stal a Kihyun uhnul mé puse a odbil mě strohým čau jsem věděl že je něco špatně. Otázkou pro mě bylo co. Snažil jsem se přemýšlet nad tím, co jsem udělal špatně, ale nějak jsem na to nemohl přijít. Kihyunovi jsem říkal, že na večírek jdu, napsal jsem to i do kalendáře. Sice jsem se opil, ale dorazil jsem domů a myslím, že to byl dobrý tah, kdybych u někoho přespal tak bych chápal víc, že je naštvaný. Kontroloval jsem telefon, je pravda že jsem mu nenapsal, že třeba už vycházím, ale vzhledem k tomu že si cestu domů vůbec nevybavuju tak hádám, že můžu být rád, že jsem se domů nějak dopravil. Ale podle historie ani Kihyun mi nevolal, tak jsem z toho zmatený. S povzdechem dodělám snídani a prohrábnu si vlasy a zatím co položím talíř na stůl tak se zarazím, když uslyším posmrknutí. Nejdřív nad tím chci mávnout rukou, bylo to potichu a mohlo to být nic, ale stejně mi to nedá. Neslyšně se rozejdu ke koupelně a pomalu do ní nahlédnu a vytřeštím oči, když vidím Kihyuna, jak sedí mezi kupkami prádla a stírá si slzy.
„Lásko" zašeptám a vejdu hned dovnitř. Zvedne hlavu, ale uhne pohledem a otočí se ke mně zády. „ c se děje" zašeptám. Zakroutí hlavou.
„nic" špitne a zároveň jako by po mě zakřičel. Dřepnu si k němu a pohladím ho po tváři.
„tohle není nic, co se děje" zadívám se na něj vážně. Zvedne ke mně očka a jemně se zamračí ale pak se tvářičkou otře o moji ruku. Vezmu ho za ruce a postavím ho na nohy. Odvedu ho na sedačku, kde si promluvíme lépe. Jakmile se posadíme tak si Kihyun skousne ret a roztřeseným hlasem začne.
„já... prostě jen žárlím" vzlykne, zakryje si obličej. Vytřeštím oči. Žárli? Na co?
„na co lásko" přisunu se k němu blíž a pohladím ho po rukách. Zakroutí hlavu.
„je to... je to blbost ale... prostě včera, mojí vinou, jsem si nevšiml, že máš večírek tak... jsem tu udělal překvapení, ale ty jsi nepřicházel a pak přijdeš opilý s tím nádherným mladým studentem a mně... mně to bylo líto a mrzelo mě to a zároveň jsem žárlil, hodil se k tobě, byl mladší a krásnější a když bude chtít tak tě svede, protože někdo jako já proti nemá šanci" zapláče. Koukám na něj s vytřeštěnýma očima, jelikož nejsem schopen uvěřit tomu, co říká. „začal jsem mít pochybnosti zda... zda se k sobě vážně hodíme, protože jsem o tolik starší, přemýšlím, jestli by ti nebylo líp s někým z tvojí věkové skupiny, normálně nad tím nepřemýšlím tolik ale, když jsem tě s ním včera viděl tak... tak mě to tak bodlo." Posmrkne.
„lásko" zašeptám, trhne sebou a zvedne hlavičku. Jen si povzdechnu sám nad sebou. Měl jsem se víc krotit, měl jsem přemýšlet nad někým jiným než sebou, neměl jsem se tam opít a ještě se nechat dotáhnout domů Minseokem. Měl jsem taky trochu přemýšlet.
„promiň" kuňkne Kihyun. Překvapeně zvednu hlavu a hned ho chytnu za ruce.
„Kiki, Lásko" usměju se. „ já nevím kde mám začít abych ti vyvrátil vše co jsi řekl" nadechnu se a pohladím palci jeho ruce. „ nikdy bych si nevybral nikoho jiného kromě tebe" usměju se „ jdi nádherný a i když to je to kvůli které jsi mě začal zajímat poprvé není to to proč tě miluju" zakroutím hlavou. „ to jak jsi se ke mně jako jediný choval jako k normálnímu studentovi, nikdy jsi mi nedal žádná privilegia, to jak se o mě staráš, jak víš co chci bez toho aniž by jsi se mě ptal nebo já něco říkal. To jsou věci, proč tě miluju. To jak ráno vstaneš dřív jen proto, abys mi připravil snídani, než jdu do školy. To jak i přesto že jsi unavený a máš spoustu práce si vždycky najdeš čas abys mi udělal teplé jídlo, když přijdu domů, abych měl vyprané oblečení. To jak mi dáš o dvě kolečka salámu víc, protože víš, že nemám rád, když je chleba sušší, to že mi zabalíš ke svačině brambůrky a dáš mi je ještě do dózičky, když víš, že rád při hodině něco jím a tak abych nedělal rámus. To že mi ke svačině dáváš fialové ubrousky, protože víš, že je to má oblíbená barva. To, že používáš kokosovou aviváž, protože jsem řekl, že mi moc voní a podobně. To jsou malé skutky, díky kterým se do tebe zamilovávám každý den znovu a znovu a věk nebo krása s tím nemá co společného. I kdyby se jednou cokoli stalo a ty ztratil svou krásu, nic na tom, že tě miluji, se nezmění." Dám mu vlasy za ouško. „ ale teď budu komplimentovat tvojí krásu" zasměju se, když vím jak to Kihyun zbožňuji. „ na světě není nikdo nádhernější než ty. Každý kousek tvé tváře je vytesán snad anděli. Tvoje nádherné dolíčky, které se ukáží pod tvými očky, když se usměješ, tvoje nádherné znamínko nad rtem které mě pořád dovádí k šílenství. Stejně jako tvoje ostatní Znamínka, která chci prozkoumávat každý den. Minseok, mi nepřijde ani z poloviny krásný jako ty, to že je mladší? Už jsem ti řekl, jak mi přijde děsně rajcovní že jsi starší, že nemáme stejné zájmy? Ale máme, protože jsme si je spolu vytvořili. Miluju tě Kiki a na tom se nic nezmění, a omlouvám se že jsi se tak cítil protože jsem se choval jako blbec" usměju se. Zadívám se do jeho tvářičky které zdobily slzy a on se ke mně hned nahne a obejme mě. Zapluje do mojí hrudi a já ho na sebe pevně natisknu.
„to já promiň Kyunnie, miluju tě, moc moc" zašeptá mi do hrudi. Vtisknu mu pusu do vlasů a pak se usměju a vezmu ho jedním pohybem do náruče a zvednu se z gauče. Lehce vypískne a chytne se mě a zamrká na mě.
„kdybys náhodou měl pochybnosti o tom, co jsem říkal" položím ho do postele zatím, co se na mě upírají jeho nádherná očka. „ ukážu ti teď, jak moc nádherný jsi" zašeptám mu do rtů a vzrušeně se do nich vpiji a po chvíli místnost zaplní naše zběsilé steny.
„Changmina" zavolám, když vejdu dovnitř domu a založím si ruce. Dostal jsem od ní asi třicet zpráv s tím, abych přišel domů. Venku už začíná zima a Jackson mi na mojí zprávě aby pro mě přijel, odpověděl tím, že mi ještě neskončila moje zkušební doba a musím jet autobusem, takže promrzlý si sednu ke krbu. Trvá to dlouho, než se ozvou kroky ze schodů. Pozvednu obočí, když se na ní podívám a ona skočí na sedačku za mnou.
„co máš v plánu pro Kihyuna k narozeninám?" pozvedne na mě vražedně obočí. Celý se zatřesu. Ha?
„no plán nějaký mám, ale proč to zajímá zrovna tebe- tebe a mámu předpokládám" povzdechnu si.
„no mě a mámu napadlo, že bychom si mohly vyjet někam do zahraničí, zimy jsou u nás naprd a mámu napadlo že by jsme mohli jet všichni někam lyžovat a tak, napadla nás Kanada máme přece chatu nedaleko Lake Louise a Kihyunovi by se tam líbilo" uculí se. Zamyslím se, nezní to jako špatný nápad tak nakonec přikývnu. Dohodli jsme se že Kihyun je peci jen poctiva a bylo by mu proti srsti si brát dovolenou mimo prázdniny, proto jsem se rozhodli že to uspořádáme spolu s vánoci. Kihyun dostane na narozeniny pozvánku a já mu zařídím několik dárků. Nakonec si s Changminou dám víno, po asi hodině dorazí Chengkyu a společně se usadíme před televizí než je čas abych šel domů.
Kihyun narozeniny nechce slavit. Jasně mi to dal najevo i první rok co jsme byli spolu, představa toho že je zase o rok starší než já ho vždy rozesmutnila. I přes to že jsem mu vždy říkal, že já mám ale narozeniny dva měsíce po něm a budeme na tom zase stejně jako na začátku. Chci mu ukázat, že na věku opravdu nezáleží. Rozhodl jsem se, že mu udělám překvapení. V den jeho narozenin musí zůstat déle v práci, protože má poradu, bylo to až perfektní. V obchodě naproti jsem koupil kuřecí stehna, když vím, že to je jeho oblíbená pochoutka. Ve škole jsem se snad ptal každého. Všichni na mě koukali pobaveně, když je to jídlo, které umí snad každý, ale já nikdy nevařil. Od té doby co bydlím s Kihyunem jsem se naučil nějaké základní pokrmy, jako třeba chleba se šunkou, nebo polívky z pytlíku. Nebo tousty, ty umím. Ale jídlo jako jídlo jsem nikdy nevařil. Každý mi ale ten recept řekl jinak a já z toho měl hlavu jako pátrací balón. Koupil jsem strouhanku a sýr a různé omáčky co mi doporučovali. Kopil jsem jeho oblíbené víno a bonboniéru, kterou si vždy kupuje, když má chuť na sladké. Nakonec se stavím v květinářství, kde jsem nechal uvázat kytici. Máma mi povolila větší budget, když má Kihyun narozenin a tak vyzvednu v obchodech dárky, co jsem mu objednal a nechám je zabalit protože to by byla moje smrt. Stačí, když se zabiju vařením. Doma vytáhnu kuřecí paličky začnu je obalovat. Jedna spolužačka byla tak hodná, že mi natočila video, když to vařila pro svého přítele. Pošlu jí asi auto protože bych jinak byl úplně ztracený. Podle videa kuře obalím. U smažení si spálím hned několik prstů, když je nestihnu vytáhnout dřív, než sáhnu na horký olej,. Poprskán olejem zápasím s obracečkou, abych kuře obrátil. Následně do pekáče naskládám osmažené kuře, zaliju ho omáčkou a posypu sýrem a dám ho péct. Vím, že bych Kihyunovi udělal radost nepořádkem v kuchyni, ale chci, aby to bylo perfektní tak kuchyň uklidím. Každý prst mám zabalený v náplasti a bolestně zakňučím, pokaždé když se mi na prst dostane čistící přípravek. Když se zadívám na hodiny tak málem dostanu infarkt z toho kolik je. Vypnu troubu, abych kuře nepřipálil, a na stůl nachytám talíře, skelničky a příbor. Připravím tam víno a svíčky které zapálím až dojdeme domů. Na stůl položím bokem dárečky a usměju se. Mám akorát tak čas abych se vysprchoval, přelepil náplasti, oblékl a vyšel z bytu. V ruce držím kytku a šťastně se usmívám. Dojdu ke škole a stoupnu si lehce bokem před chod, tak abych měl výhled na Kihyuna jak vyjde ven. Spokojeně se pohupuju v nohách. Čekám nějakou dobu, než se otevřou dveře. Zmrzle se zatřesu a s úsměvem se otočím. Kihyun vyjde ze dveří, ale zarazím se, když s ním vyjde někdo další. Nějak mi to je jedno než ten dotyčná dá ruce kolem Kihyuna a přehodí přes něj svůj kabát a svojí šálu. Vytřeštím oči a dá se do mě zlost.
„hodím tě domů Kiki" usměje se dotyčný. Je vysoký, vyšší než já a možná jim to spolu sluší. Je hezké když má Kihyun vedle sebe někoho vyššího. Ještě když má tak široká ramena a vypadá jako někdo kdo by se mohl o Kihyuna postarat. Z toho oslovení se celý napnu. Kiki? Tak mu můžu říkat jen já. Vyjdu z poza zídky, přes kterou bych ale byl vidět, kdyby se Kihyun vůbec podíval. Místo toho se dívá buď na něj, nebo pod sebe.
„díky" usměje se. Usměje se na něj... nevěřícně je sleduju.
„kihyu-" začnu, ale ticho prolomí zapípání centrálního zamykání auta. Zadívám se, jak nastoupí do auta a odjede prč. Jen tak. Roztřeseně se dívám ještě chvíli na prázdné parkovací místo zatím, co se na zem pomalu začnou snášet sněhové vločky. Co to bylo? Zavrčím a rozejdu se domů, se zkaženou náladou a naštvanosti v kroku jdu ulicemi, které začínají být pokryté sněhem. Ani jsi mě nevšiml. Ani ho nenapadlo, že bych ho šel vyzvednout. Vím, že to není jeho chyba ale i tak mě to štve. Navíc si jen tak skočí k někomu do auta. Ani mi nenapsal, že skončil, ani mi nenapsal, že jede domů, nebo že ho někdo veze, zajímá mě, jestli by mi to vůbec řekl. Co když to není poprvé. Co když... se v tom autě něco děje- ne Kyun takhle nesmíš myslet, Kihyun takový není...ale to jak vedle sebe šli, jak sim to společně slušelo. Byl všechno, co já bych chtěl být. Jaký bych chtěl být, aby se mnou Kihyun mohl také takhle pyšně chodit, vysoký, se širokými rameny a silnými pažemi, které by ho před vším ochránili. To já nemám... navíc, je to někdo s kým by mu třeba pořád nevadil jeho věk... třeba já jsem ten důvod. Kdyby měl někoho věkově blíže...byl by třeba na svoje narozeniny šťastný. Povzdechnu si nad svými myšlenkami, a když dojdu domů a vidím, jak je u nás v bytě rozsvíceno tak se do mě zase vlije vztek. Měl jsem to všechno tak hezky naplánované... s povzdechem vyjdu schody do našeho patra, když to potřebuju rozdýchat. S každým schodem se cítím spíš naštvanější a mrzutější. Jakmile odemknu byt tak to do mě vjede ještě víc, když se podívám na boty u dveří.
„Ahoj lásko" vypískne Kihyun. „ mám tu jen kolegu z práce, potřeboval si zavolat a měl vybitý mobil, stejně jako já" zahihňá se a ani se na mě nepodívá zatím, co ten jeho bezva kolega stojí u okna a telefonu a u toho si oblíká kabát k odchodu.
„hm" prsknu.
„představím vás" usměje se hned, když ten píčuš dotelefonuje. „ Kyunnie tohle je Hyunwoo-" konečně se na mě Kihyun otočí. Možná jsem vypadal víc naštvaně, než jsem měl v plánu. Ten píč- Hyunwoo se lehce zarazí s nataženou rukou. Zadívám se na koš vedle sebe a prásknu kyticí do něj.
„bezva" přikývnu a probodnu Kihyuna naštvaným pohledem. „klidně ať zůstane na večeři a klidně mu dej i víno mě to je jedno" zavrčím. „ nechám vás dva o samotě" prsknu a nenechám ani jednomu prostor a rozejdu se pryč z bytu.
