Fine Line: Hvězdná noc - Kniha druhá

1. Lost and Found

      Louis Fox_ie01

                                                      Harry TPWK-writer

První měsíc

Se Zaynem jsem se skoro neviděl. Práce bylo nad hlavu a já se snažil ničit stopy. Modlil jsem se pomalu každý večer, aby nikdo nepřišel na to, že ovlivňuju důkazy tak aby to nevedlo ke klukům.
Ve snech mě provázel Louis, několik nocí jsem probděl. Nespočetněkrát jsem pozdě v noci vyrážel na naší louku s výhledem na město.

Druhý měsíc
Tenhle byl o něco zajímavější.
Louisův strýc byl zatčen a v cele čeká na soud. James po mě chtěl ať se Louis dostaví a podá svědectví u soudu. Řekl jsem mu, že cestuje, že nevím, kde je a mobil má nedostupný.
Nakonec to zvládli i bez něj. Důkazy ho usvědčili a na konci měsíce byl poslán na doživotí, bez podmíněného propuštění, do vězení.
Ten měsíc jsem kontaktoval Zayna. Byl překvapený, co se děje.
Předali jsme si informace a Zayn dokonale likvidoval jakékoliv důkazy.

Třetí měsíc
Opět sedím na louce a přemýšlím. V práci je teďka pozdvižení, nad falešnou známkou jednoho sběratele. Měl ji zapůjčit muzeu. Nikde žádné stopy, nic nenasvědčovat tomu, že by ji někdo ukradl. Podezření padlo na obchodníka, od kterého byla známka koupena, že on ji musel vyměnit za falešnou. Jiné vysvětlení prostě nebylo.

Ted den jsem byl v práci přes čas. Když jsem se konečně dostal domů seděl u mých dveří Zayn a vedle sebe měl dvě studené pizzy.
„No kde jsi?" zeptá se udiveně. „V práci, díky někomu mám práce nad hlavu," s mrmláním ho pustím dovnitř.
„To se ještě pořád vyšetřuje ten obraz?" zeptá se zvědavě. „Ne, tentokrát jde o známku. Takovou hezkou modrou." Zayn se zakucká. „Co?" „Ale nic, radši nic," mávnu nad tím rukou a půlku pizzy dám ohřát do mikrovlnky.

Po večeři sedíme v ruce máme každý plechovku piva a čučíme na seriál.
„Už jsi je zkusil hledat?" zeptá se z ničeho nic Zayn. „Jo, ale na nic jsem nepřišel," povzdechnu si.
„Harry, Louis říkal že vše, co potřebuješ máš u sebe," zopakuje mi už poněkolikáté stejnou větu.
Sedím na gauči a hraju si s přívěskem.
„To máš nové?" ukáže zvědavě na přívěsek, „Já jenom, že si s tím pořád hraješ."
„Jo, dal mi to Louis, než zmizel," hned jak to vypustím z pusy, se prudce posadím. „Jsem debil," zaskučím. „Na té louce mi tenkrát řekl, že nic není ztracené."
Rychle sundám z krku obojek a do roztřesených rukou vezmu srdíčko. Otočím ho na druhou stranu.
Vstanu z gauče a opíšu čísla. „A tohle je jako co?" ukáže Zayn nechápavě na čísla. „To musíme zjistit."

Další večer sedím opět na louce a přemýšlím o číslech co Louis nechal vyrýt na srdíčko. Tady jsme se loučili, tedy bylo naše sbohem i když jsem to tenkrát netušil. Podívám se po okolí a pod stromem vidím kvést mladou růži. Zamračím se na ni, ta tu nikdy nebyla. Přijdu k ní a prohlédnu si ji pozorněji. Mohl by...
O dalších deset minut později najdu v zemi zakopanou krabičku.

Další den se sejdu se Zaynem a ukážu mu co jsem našel. Společně to otevřeme a najdeme mobil. Zayn ho prohlédne a zjistí, že je chráněný a nejde vystopovat.
Společně ho zapínáme, jediný kontakt uložený v seznamu je Henry.
„Je to od Louise. Henry bylo mé falešné jméno, když jsme se poznali," vysvětlím Zaynovi. „Tak mu něco napiš.

Našli jsme ho, je ve vězení. Dostal doživotí. Nicolas

Podepíšu se jeho falešným jménem, snad pochopí. Večer telefon zavírám do trezoru, nikdo ho u mě nesmí najít.