Fine Line: Hvězdná noc - Kniha druhá

20. Marry me? No! Yes?

Harry TPWK-writer

Louis Fox_ie01

Projedeme vedlejším městem, Harry je sladce zmatený jak se snaží zjistit kam jedeme. Zastavím v malém městečku obklopeném lesy.

,,Zajdeme si na oběd." vystoupíme z auta a vydáme se do malé rodinné restaurace.
,,Vítejte u nás. Jsem Maria a budu tu dnes pro vás." ujme se nás hned postarší paní. Usadí nás ke stolu a dá nám čas na výběr jídla.
,,Přijde mi to tu povědomí." zabrblu si pod nos, toho pocitu se ale nemůžu zbavit.
,,Nebyl jsi tu s rodiči?" zkusí to Harry.
,,Ne to si nemyslím." rozhlednu se po restauraci.
,,Třeba to je jen pocit." usměje se na mě Harry. Odkývu mu to, ale tuším že za tím je víc. Určitě to tady znám.

Objednáme si dvakrát těstovinovy salát a jablečný džus. Maria vypadá upřímně nadšená, že jsme zastavili zrovna tady. Jídlo před nás postaví během chvíle.

,,Je to výborný." vykulí oči Harry po prvním soustě. Dám si také vidličku s porcí do pusy, v tu chvíli za výlohou proběhnou dva kluci a mě konečně dojde odkud to tady znám.
,,Hned jsem zpátky." vyhrknu na Harryho a zvedám se od stolu. Spěšně vybíhám z restaurace, zatáčím za roh a rychlou chůzi se za tři minuty dostávám k lesu. Chvíli se rozhlížím a vzpomínám, nakonec se rozejdu ke kamenné zídce. Zabere mi dalších pět minut než najdu správný kámen, strčím do mezery ruku a nahmatám malý balíček. Vyndám ho a rozbalím, je tam. S úsměvem ho schovám do kapsy a rychle se vracím za Harrym.

,,Promiň lásko. Vzpomněl jsem si kdy jsem tu byl." omluvně políbím Harryho a dám se do jídla. ,,No a kdy?" popostrčí mě, abych mluvil. ,,Asi pět šest let zpátky. Já a jedna slečna jsme pátrali po ztraceném diadému Marie Antoinette. Byla to legenda a já to nebral ani vážně. Ona ale jo a když mě načapala, že jsem tady měl jsem ji furt za zadkem. Schovával jsem se jí a nakonec utekl právě do téhle restaurace abych se schoval." Zasměju se. ,,A kam jsi běžel?"
,,Jen jsem si to potřeboval potvrdit a podívat se na ten les." usměju se.

Ve skutečnosti jsem to co patřilo Marii Antnoanetě našel, nebyl to ale diadém. Sarah mě pronásledovala a já to potřeboval schovat, právě do té zídky. Chtěl jsem se vrátit časem, ale měl jsem ji za zadkem dlouho a pak na to zapomněl. Navíc to je něco co fakticky patří mě, protože o jeho existenci nikdo nemá tušení. Takže se na mě Harry nebude ani zlobit, že mu dávám něco kradeného. Není to kradené.

Dojíme, zaplatíme a vydáme se zase na cestu. Jedeme ještě necelou hodinu než zastavím u male chatky u jezera.
,,Překvapení lásko. Máme to tu jen pro sebe na dva dny." políbím ho na hřbet ruky, za kterou ho držím po celou cestu.

Udiveně zůstanu hledět na tu nádheru. Je to malinká chatka, celá prosklená s výhledem na rozlehlé jezero. V širokém okolí nejsou vidět žádné další chatky, takže jsme tu úplně sami.
S Louisem vylezeme z auta. Nadechnu se toho čistého a od jezera vlhkého vzduchu.

"Pojď dovnitř," pobídne mě. Sám z auta vyndal naše cestovní tašky a jde s klíčem odemknout chatku. Rychle se rozejdu za ním.
Uvnitř to nádherně voní dřevem použitým na interiér.
Boty necháváme hnedka na začátku, bos přejdu až k prosklené stěně  a zadívám se na jezero.

"Nádhera," řeknu tiše, když se mi obmotají Louisovi ruce kolem pasu a jeho brada se opře o moje rameno.
"Pro moje Baby, jen to nejlepší," zašeptá mi do ucha, které následně i stiskne zuby.
"Myslíš že bude voda na koupání?" Zeptám se zvědavě. "Můžeme to vyzkoušet," navrhne Louis. "Zítra," odpovím a ještě víc se položím do jeho náruče.