Vztah na dálku

Zázrak!..

Chytl jsem ji za ruku a najednou..
A najednou jsem ucítil lehké zmáčknutí ruky. Vytrestil jsem oci a podival jsem se na ni. Stále mela ale zavrene oci a nehýbala se. Asi mi už opravdu hrabe. Zakroutil jsem hlavou a sedl jsem si na židli vedle jeji postele. "Chcete tu být s ní ještě sám, než ji odpojíme?" Zeptal se me doktor a dal mi ruku na rameno. Otočil jsem se na něj a viděl jsem jeho skleslou tvář. Asi není taky zrovna rád. Nemohl jsem mluvit a proto jsem jen přikývl. Hned potom jsem pozoroval doktora jak odchází a otočil jsem se znovu na Amber.

Pořádne jsem si chytil za ruku a znovu se k ni Naklonil. Políbil jsem ji ještě jednou krátce na rty. Hned potom jsem se znovu posadil a už jsem začal brečet. Nechal jsem slzám volny průběh. Vzdy jsem byl silný chlap,který neprojevuje zadne své city. Všichni okolo me si mysleli že jsem silnej a nikdy nebrecim. Ale opak je pravdou. V poslední době brecim skoro furt. Co to se mnou ta Amber udělala? Už vím. To je tim,že jsem se zamiloval. Nikdy jsem v lásku nevěřil, az ted. Když jsem se konecne zamiloval. Bohužel ona nemiluje me. Zakroutil jsem hlavou a podival se na ni. "Proc? Boze proc? Co jsem ti udělal? Proc me takhle trestas?" Začal jsem si klást otázky nahlas. "Amber prober se prosim,ja te hrozne miluju" ted jsen zašeptal směrem k ni. Myslel jsem ze mi odpoví ale ono nic.

"Prosím prober se,bez tebe muj život nemá cenu. Když jsem te poprvé viděl, jak jsi žádala o cigaretu,myslel jsem si,že jsi jen mala holka. Ale potom jsem te poznával vic a vic." Zašeptal jsem a udělal pomlku. Už jsem brečel. "Začínal jsem te mit rad,hodně rád, začal jsem si s tebou psát, chodili jsme spolu ven,stavala jsi se pro me tou nejdůležitější osobou v mém životě. Trávil jsem s tebou tolik času. Objimal jsem te. Smál se s tebou. Postupně se to vyvinulo v něco vic. Ale bohužel jen z mojí strany. Zamiloval jsem se do tebe. Jsi pro me to nejdůležitější v mém trapnem nudném životě. Da vás mi silu žit dal. Jen s tebou se Uprimne směju. Jen s tebou jsem to opravdu ja." Zase jsem udělal pomlku. "Svěřila jsi se mi s Willem. Věřila jsi mi a to je pro me to nejcennější. Tehdy jsem te poprvé políbil. A tvoje reakce? Utekla jsi. Byl jsem na dně. Zase jsem začal pit. Protoze te miluju,ale ty me ne. Po pár dnech jsem se odhodlal k tomu,říct ti co k tobě opravdu cítím. A ty jsi utekla. A potom...." pustil jsem její ruku a obličej si dal do dlaní. "Potom jsi běžela a porazilo te auto.. hrozne se o tebe bojim,prosim prober se, slibuju,že na tebe budu hodny, protoze te hrozne miluju" znovu jsem ji chytil za ruku. "Prosím prober se,jsi moje všechno, jestli umřeš ty,umře moje polovina. Co polovina. Jestli umřeš ty,ja se zabiju taky. Můj život bez tebe nemá cenu. Prosím probud se. Hrozne te miluju." Zašeptal jsem a konecne jsem domluvil.

Slzy mi stekaly po tvářích a stále jsem brečel. Stále jsem doufal v zázrak. Najednou jsem ale ucítil zmáčknutí ruky. Ze by mi už opravdu hrabalo? Zakroutil jsem hlavou a podival se na naše ruce. Ale hned na to jsem zase ucítil další stisk. A ted jsem to i viděl. Ona mi stiskl a ruku. Rychle jsem se podival na ni a její oci se ji začaly otevírat. Hned na to jsem už znovu viděl její tmave hnede krasne oci....