Vztah na dálku

Konec..

Seděla jsem na plazi u domu a divala jsem se na vlny. Nad hlavou mi letali racci a slunicko mi svitilo do oci i přes me sluneční brýle. Zafoukal vítr a ja jsem se ještě vic zachumlala do deky kterou jsem mela prehozenou přes sebe. Najednou jsem uslysela prijizdet auto a proto jsem se otočila. Za mnou vyběhl Justin a hned si sedl vedle me. Naklonil se ke me pro polibek,jenže ja jsem to neudělala. Nepolibila jsem ho. Nevěděla jsem jestli mi celou dobu lhal nebo ne. "Ty jsi mi lhal?" Zašeptala jsem a divala jsem se na něj. "Ale co to říkáš milacku?" Zeptal se me a klekl si ke me. Pohladil me po tváři. "Nesahej na me prosim" precedila jsem skrz zuby a on nadzvedl obočí. "Co se děje?" Zeptal se me a zněl ustarane. "Ty jsi mi lhal,nechodíme spolu ze?" Zeptala jsem se ho a doufala jsem v to,že řekne pravdu. "Co to říkáš?" Mel nechapavy výraz. "Prosím alespoň nelzi. Byla jsem za Willem" hned co jsem vyslovila jeho jmeno Justin zkameněl.

Bylo ticho a Justin par minut nic neříkal. "Dobre,mas pravdu,lhal jsem ti" zašeptal a Sklopil pohled. Vyjeveně jsem se na něj Podivala. "Proc?" Zeptala jsem se a slzy se mi draly do oci. "Před tou nehodou jsem ti vyznal lásku ale ty jsi rekla ze me nemilujes a utekla si. No a jak jsi běžela rychle tak jsi vbehla pod auto." Z jeho odpovědi jsem byla zaskocena. "Odejdi" Zašeptala jsem a čekala jsem az se zvedne. "Odejdi" zopakovala jsem už nahlas.Ale ani ted nereagoval. "Rikam Odejdi!" Uz jsem zarvala. On se jen otočil a odešel někam daleko. Nechal me tam sedět samotnou.

Přemýšlela jsem nad tim. Kdyby me doopravdy miloval tak by mi nelhal ne? Nebo me opravdu miluje ale jen se boji ze me ztratí. A ja vim. To se už stalo. Už me ztratil. Nemiluju ho a vlastně ho ani nemam rada. Opravdu se mi takhle zhnusil. Prudce jsem se zvedla a prebehla jsem tam.

Stoupla jsem si na kraj a Podivala jsem se pod sebe. Pod sebou jsem mela Písek ve kterém byly zaborene Velké spicate kamery. Břeh omyvalo more a bylo slunečno. Opravdu chci takhle skončit? Můj život nemá cenu. Posunula jsem pravou nohu dopředu a zacala jsem padat z útesu. Do oci se mi nahnaly slzy,jak jsem letěla tou rychlosti. "Miluju te Wille" Zašeptala jsem ještě a hned potom mnou projela prudka bolest. Spadla jsem na jeden z kamenu a oci se mi zaviraly. Hned potom jsem uslysela už jen tlukot svého srdce který byl stále pomalejší a pomalejší a viděla jsem tmu. Konecne jsem se cítila krasne a uviděla znovu své uzasne rodiče.

Tak a je tu konec tehle story. Skončila jsem to takhle protoze jsem to tak plánovala už od začátku. Omlouvám se tem,jestli čekali "happy end" ale ne vzdy to skonci uzasne. Moc bych chtěla poděkovat všem,kteří to četli a jsem moc ráda za vsechno. Dekuju vam.
MonFan69