Vztah na dálku

Poslední polibek

Zapnula jsem kufr a vytáhla jsem držadlo, za které se vozí. Kufr jsem sundala z postele na zem a kufr odvezla ke dveřím. Naposledy jsem se otočila. Bylo to tu divne. Poličky bez všech mych poháru a medailí, které jsem získala s tanecni skupinou. Skříň bez televize. Otevřene skrine bez oblečení,pásků,bot a všeho co jsem mela ve skříních. Na stole taky už nebyl notebook nebo tužky. Vedle stolu už nelezel muj batoh do školy. Postel byla bez povlečení a prostěradla. Knihovna bez knih. Všechno to tu bylo prázdné. Opravdu prázdné. Dřív tu bylo veselo. Někdy bordel.

Hrála tu muzika,nebo televize. Kolik jsem napsala na tom stole úkolů. Hrozne moc. Kolik noci jsem spala v tyhle posteli. Kolik hodin jsem prosedela v křesle a četla si knihy. Kolik hodin jsem seděla u stolu a volala si s Willem. Kolikrát vedle postele na matraci spala kamoska... Slzy se mi zase draly do oci. Už ne. Už nebudu brečet. "Mela jsem te rada,byl jsi ten nejlepší pokoj" Zašeptala jsem a pohladila jsem futra od dveří. Vzala jsem kufr a vyjela jsem s nim z pokoje. Dveře jsem zavřela a snesla kufr ze schodů. Nechtela jsem se koukat okolo,už jsem nechtěla brečet. Ale věděla jsem,že budu brečet az se budu loučit s Willem. Proto jsem rychle přešla ke dveřím a vyšla jsem ven.

Před barákem bylo zaparkované Velké černé BMW. Vedle auta stala menší paní ve starším věku. Mela delší černé vlasy spletene do rybího copu a obrovské modro-zelene oci. Usmívala se. Sice mi moc do smíchu nebylo,ale taky jsem se na ni usmála. Hned přešla ke me a vzala mi kufr. Hodila ho do kufru,který následně zavřela. Pak už beze slova přešla ke dveřím řidiče a otevřela je. Nasedla a zavřela dveře.

Otočila jsem se na pravou stranu. Stal tam. Vysoký, hnede vlasy nagelovane nahoru a tmave hnede oci plne slz. Rve mi srdce,když ho takhle vidim. Verte mi,že kdybych nemusela,nikam bych nikdy,opravdu nikdy neodjela. Ale ja musim. Je lepší byt u tety než v detsaku. Ale doufám, že ta teta je hodna. Přešel ke me a na nic nečekal. Hned me tisknul na sebe. Jednu ruku mel na mém pase a druhou rukou hladil mou tvář. Jak jsem říkala. Už mi začaly téct slzy z oci. Pár slz mi utřel palcem,ale nic neříkal. Koukala jsem se mu zpříma do oci. Jeho oci byly také plne slz.

Pohladil me po mych zrzavych vlasech. Utřel mi další 2 slzy a polknul. "Miluju te a nikdy na tebe nezapomenu, jsi kus myho života. Když te nechám jít, nebudu mit celej život. Můj život už nebude celej." Udělal malou pomlku "chci byt s tebou porad,ted, navždy, budu za tebou jezdit jak to bude mozne,budeme si psat,skypovat,volat,miluju te" řekl mi a me se znovu nahnaly do oci slzy. "Ja te taky miluju a jsi pro me všechno, život bez tebe nemá smysl Wille,miluju te, hrozne moc" řekla jsem mu a znovu asi po sté jsem ho obejmula. "Budeš mi chybet" zašeptal mi s obličejem ponorenym do mych vlasů. "Ty me taky" Odpovedela jsem mu a přejela jsem mu prstama po tváři. Odtáhl se ode me a dal mi poslední polibek. Na ten nikdy nezapomenu.

Obrátila jsem se a došla jsem k autu. Otevřela jsem dveře od spolujezdce a posadila se do sedačky. Pripnula jsem si pás a otevřela okno. Slzy se mi kutalely proudem po tvářích a ja jsem jim nechala volny průběh. Nejake dopadaly na sedačku a nejake na moje ruce. Vyndala jsem jednu ruku z okna a teta nastartovala. Pomalu jsme odjizdely a ja jsem mela venku ruku a mavala jsem mu. Když jsme už zatacely za roh zarvala jsem hrozne nahlas "Miluju tě" Uslysela jsem ho taky. Zařval "ja te taky miluju,nikdy na tebe nezapomenu,miláčku" když řekl oslovení, zavřela jsem okno a sluchátka jsem si dala do uši. Nechtela jsem dělat nic jinyho než jen poslouchat a brečet. Nikdy na něj nezapomenu. Tolik ho miluju a navždy budu. Byl to ten nejlepší kluk na světe. Je to moje pulka. Hlavu jsem odvrátila od tety a divala jsem se z okna ven,kde se to všechno mihalo...