Vztah na dálku

NE!

Z pohledu Justina
Rychle jsem se k ni přiblížil a koukal na ni. Ona opravdu mela Otevřene oci. Rychle jsem vyběhl z nemocničního pokoje a běžel jsem po chodbě. Vrazil jsem do dveří s nápisem SESTERNA a hned jsem tam začal pobihat a řvát. "Ona se Probrala, je vzhůru" řekl jsem a běžel jsem zpet do pokoje. Jedna blondata sestřička běžela hned za mnou. Rychle jsem si sedl a chytl jsem Amber za ruku. Nic neřekla. Ani jedno slovo. Jen na me koukala s otevřenou pusou a nic nerikala. Sestřička odešla a hned na to přišla s doktorem. Ten Amber prohlédl a mo se nesmál. "Něco špatne?" Zeptal jsem se. "Zjistíte sám, nechám vás tu" řekl a co nejrychleji se vyparil. Nechápal jsem a proto jsem jen zakroutil hlavou a sel jsem k Amber.

"Ahoj Amber,jsem rád, že jsi se probrala" řekl jsem ji a hned jsem ji vtáhnul do objeti. Objeti mi ale neopetovala. Odtáhl jsem se a sedl jsem si na židli. Chytl jsem ji za ruku a jen jsem se ji dival do oci a usmíval jsem se na ni.

Z pohledu Amber
Probudila jsem se a někdo u me seděl. Byl to celkem pěkný kluk. Tady to vypadalo divne. Vůbec jsem netušila kde jsem. Kdo jsem. S kym tu jsem. Proc tu jsem. Nevěděla jsem ani svoje jméno. "Kdo jsi?" Zeptala jsem se kluka na židli. "Cože?" Zašeptal a zarazil se. "Kdo jsi?" Zopakovala jsem otázku. "Ja,ja jsem Justin, ty,ty si me nepamatujes?" Zeptal se me a už se mu leskly oci od slz. "Ja,ne" Odpovedela jsem a sklopila pohled na svoje propletene ruce. S hadičkama. Justin začal najednou brečet. "Kdo jsi?" Zeptala jsem se ho znovu a čekala na odpověď. "My,my jsme spolu chodili,jsem tvůj pritel" řekl mi a také Sklopil zrak. "Ja si nic nepamatuju" řekla jsem rychle a najednou zavládlo hrobové ticho. "Kde to jsem?" Zeptala jsem se ho na další otázku, co me velmi zajímala. "Ty,jsi v nemocnici" řekl mi a utřel si slzy. "Co se mi stalo?" Vyptávala jsem se dal. "Porazilo te auto a byla jsi týden v kómatu,už te chtěli odpojit,ale ty jsi se probrala" řekl mi a podival se mi zpříma do oci. V jeho ocich jsem viděla takovou bolest,ztrátu a samotu.

"Ty si na me opravdu nepamatujes?" Zeptal se me znovu a chytil me za ruku. "Ne" Odpovedela jsem a zavrtela hlavou. "Boze ne!" Zařval a rozbrecel se. Hned potom se rozběhl někam na chodbu. Nechapala jsem to. Opravdu jsem s nim chodila? Rika mi pravdu? Proc se tohle muselo stát? Co se vlastně stalo? Mela jsem tolik otázek na ktere jsem bohužel neznala odpovědi. Zatím...