Texting with Goldcigo

II.

D: dobré ránko princezno <3

B: to teprve vstáváš?
B: už mám za sebou 3 přednášky a jdu na oběd.

D: rád bych se přidal :p

B: jestli budeš platit tak pojď xd

D: nemůžu...jedu do práce za chvíli.

B: jako co pracuješ?

D: dělám s lidma, papíry a tak nějak všechno.

B: ahaa, tak to jo.

D: studuješ co?

B: universitu :/

D: hmmmm
D: vzdělaná ;)

B: ani ne

D: ale jooo
D: baví tě to?

B: ne =d

D: hah
D: Nedivím se

B: hele asi budu muset jít

D: asi?

B: jdu do restaurace na jídlo

D: tak si s semnou alespoň piš, než ti přinesou jídlo

B: tak jo, ale pak mě necháš v klidu najíst
B: jasný!?

D: Jasný...

Takhle jsme si psali ještě než mi přinesli jídlo. Začínal se mi líbit jeho charakter, ale stále mě zajímalo, kdo to je...
Naobědvala jsem se a rozhodla se vydat zpět k domovu. Procházkou přes park a město jsem došla až domů.
Hned vezmu do ruky telefon, vyvalím se na gauč a jdu napsat Dominikovi.

B: odkud vlastně jsi?

D: jsem ze stejného města jako ty ;*

B: jak mě znáš?
B: víš moje jméno, moje bydliště...

D: přes kamaráda...

B: kdo je ten tvůj kamarád?
B: z důchoďáku neznám nikoho

D: hele...
D: asi bych to nechal zatím jako tajemství...

B: bojím se tě...

D: nemusíš

B: musím...

D: jednou ti vše řeknu...slibuju baby

Psali jsme si spolu celý den. Sice z něj mám strach, ale zároveň se mi líbí nějaká ta nálada. Jeho smysl pro humor mě dosti překvapil a zalíbil se mi.
Večer jsem spokojeně usnula s myšlenkami na něj. Sice nevím jak vypadá, ale i tak jsem z něj měla příjemné pocity...s těmito pocity jsem i usnula...

Šla jsem do kavárny pro kafe. Zakoupila ho a vydala se z budovy kavárny zpět do školy...na rohu ulice vrazím do vysokého člověka v kápi, která je jako smrtka. V ruce drží kosu a v očích má smrt. Začnu utíkat. Kolem mě všude černo. Smrtka běží za mnou a zrychluje...nestíhám utéci...napřáhne kosou a rozsekne mě na...

Otevřu oči...pouze zlý sen. Tak jo Báro...uklidni se. Vezmu do ruky telefon, který automaticky rozsvítí obrazovku. Tři hodiny ranní mě tedy moc nepovzbudím, protože mi je jasné, že neusnu. Najedu tedy na zprávy, kterých tam mám opravdu spousty...zase Dominik.

D: dobrou noc...<3
D: už asi hodinu spinkáš a já se tu nudím
D: chci se znát i osobně, ale není to možné...

Rozhodnu se odpovědět...

B: proč to není možné?

D: copak nespinkáš?

B: noční můra...
B: teď ty..

D: nechtěla by jsi mě...

B: jsi si tím jistý?

D: ano...

B: Dominiku...chci tě poznat

D: někdy jindy...
D: už musím, Jakub mě volá
D: měj se baby...

B: pa...