Texting with Goldcigo

IV.

Dny mi proplouvaly mezi prsty a já se ocitla v čase, kdy jsem měla domluvenou schůzku s mým povedeným bratrem. Přes celé Pardubice jsem přímo sprintovala, protože mi ujel autobus přímo před nosem. Po 20 minutovém zpoždění, tedy přicházím do restaurace. Mého bratra si všimnu hned na poprvé. Vždy byl ten výrazný a já ta zamlklá. Jsem jako bílá a černá...
Sedí úplně u zadního stolu s nějakým stejně potetovaným, ale vyšším klukem. Ten má narozdíl od mého bratra brýle.

„No ne sestro, už jsem myslel, že nedorazíš." Stoupne si a roztáhne paže, aby mě objal. Ovšem já objetí neopětuji.

„No...tak začni. Mám ještě 3 přednášky." Protočím očima a usedám naproti nim. Kluk vedle něj je zamlklý. To mi k jeho kamarádíčkům moc nesedí teda...

„Furt studuješ?" Uchechtne se a zavrtí hlavou.

„Nejsem tu kvůli konverzaci..."

„Hele Bee...omlouvám se za to, co jsem udělal a co jsem řekl, jasný? Ani nevíš jak mě to kurevsky sere. Choval jsem se jako pitomec...nevím čím to spravit..." řekne a zadívá se mi hluboko do očí...počkat, on tam má slzy?

„Jakube...já už ti dávno odpustila...jen jsem čekala, kdy to dojde i tobě." Pokusím se o úsměv.

„Došlo mi to tuhle...fakt mě to sere a omlouvá..."

„Odpuštěno." Přeruším ho.

„Takže sourozenci Vlčkovi zase ve hře?" Ušklíbne se.

„To si piš bráško." Zasměju se a hned pokračuji „A kdo je ten vedle tebe? Je nějakej divnej." Projedu znovu prazvláštního člověka naproti.

„Jo, to je Dominik. Můj kámoš." Poplácá kamaráda po zádech.

„Je sjetej?" Nadzvednu obočí.

„Je čistej. Slavil 100 dní nedávno." Řekne Jakub pyšně.

„Aha...no tak..." chtěla jsem něco namítnout, ale přeruší mě upozornění na telefonu. „Hele kluci, budu muset jít. Začíná mi přednáška za 20 minut. Mějte se." Usměji se a vyrážím směr škola...