Texting with Goldcigo

XVI.

Když jsem se konečně dostala na břeh, tak moje šaty nebyly už krásně bílé, spíše hnědé. Utřela jsem si zoufale oči. Kolem mě se omotaly dvě velké ruce. Konečně toho pravého.

„Chceš jít dovnitř?" Zašeptal Dominik.

„Jo." Špitla jsem.

Nik mě vzal za ruku a společně jsem se vrátili do chaty. Celou dobu naší cesty se mi omlouval, že nezasáhl. On ale nemohl vědět jak moc velký strach mám.
*
„Dáš si něco dobrýho?" Usmál se, když jsem přišla ,již převlečená a umytá, ve velkém tričku, které mi sahalo těsně nad kolena.

„Co mi nabídnete pane?" Konečně jsem se usmála.

„Cokoli, co si má paní Cittová přeje." Přiblížil se ke mně.
Místo odpovědi jsem ho jen políbila. Vysadil mě na kuchyňskou linku a stoupl si mezi mé nohy. Začal mě líbat na krku a hladit má stehna.
Naši dokonalou chvilku zkazilo až bouchnutí dveří. Rychle jsem seskočila z linky a upravila si tričko.

„Ahoj." Pozdravil nás Hasan. Aniž bychom mu stihli odpovědět, odešel. Hned za ním přišel Jakub. Byl trochu oříšek vysvětlit mu, co se stalo a že jsem v pořádku.
Dominik připravil maso na gril a zbytek večera jsme strávili venku. Patrik posekal trávu a my ostatní jsme si užívali západu slunka s alkoholem v krvi.
*
Alkohol v krvi se podepsal na mém ranním stavu. Jelikož mi bylo extrémně špatně, zůstala jsem v posteli až do oběda. Dominik mě chodil celou tu dobu kontrolovat. Jakoby se o mě bál.
Holky vymysleli nějakou úžasnou túru. Samozřejmě se mi nepodařilo vymyslet žádnou kvalitní výmluvu a tak jsem prostě jít musela.
Od chaty jsme vyrazili hned po obědě. Prošli jsme lesem a vydali se po loukách. Celou dobu byla zábava. Vystoupali jsme na rozhlednu a zase se vydali k domovu.
V tom napadlo Šimona, že poběžíme. To, že to nebyl dobrý nápad jsme poznala hned. Prvních padesát metrů se všichni chechtali a já si to užívala. Potom se ale Natali podlomil kotník a mě vzala k zemi, se stejným úrazem, s sebou.
Kluci nám pak museli celou cestu pomáhat.