Texting with Goldcigo

XI.

„Dominiku co tu děláš?" Řekla jsem rozespale.

„Přišel jsem na návštěvu." Usmál se a vešel dál i bez pozvání.

„No...tak běž ke mně. Kačena je doma a nepotřebuješ sto letý výsle..." Snažila jsem se rychle odehnat Nika z Kačenina dohledu, ovšem se mi to nepovedlo.

„Takže Dominiku...vítej u nás...pojď se posadit do obýváku." Přiřítila se.

„A co z toho budu mít?" Popozvedne Domča obočí.

„Řeknu ti věc, která je tajná a vím to jen já...souvisí to s Barunou." Usmála se a než by se člověk nadál, oba byli v obývacím pokoji na gauči. Pomalu jsem se za nimi tedy loudala.

„No tak Dominiku, já si myslím, že se můžeš vrátit k Baruně." Mrkla na něj Kačí a stejně rychle jako její příchod probíhal i odchod.

„Co ti řekla?!" Trochu jsem se vyděsila...

„Ále, jen mě vyslýchala a pak mi řekla že mě miluješ."

„Jo...Kačenka je moc hodná holka moje." Řekla jsem tak, aby mě slyšela i ona.

„Nó...ale co je na tom pravdy?" Postavil se Nik a přiblížil se.

„Všechno a na tom gauči chci ještě někdy sedět, takže se odeberte do šmajchl kabinetu Báry L." Zasmála se, se svou ironií v hlase. Alespoň jsem se vyhnula otázce...

„Pustíme si film?" Navrhla jsem.

„Můžeme." Přikývnul Nik.
*
„Domčo?" Začala jsem po skončení filmu.

„Hm?" Podíval se na mě.

„Já vím, že tu nejsi jen tak na návštěvu...nikdy nechodíš...co se děje?"

„Já...nic se neděje." Podíval se mi do očí.

„Domí..."

„No tak fajn...prostě jsem řekl, že jdu do studia, protože mě Kristina už vytáčí." Protočil očima.

„To už nedávám." Zasmála jsem se.

„Proto jsem nešel za klukama...myslel jsem, že to pochopíš jako holka." Začal se zvedat k odchodu.

„Né...Domí promiň, tak jsem to nemyslela." Stáhla jsem ho zpátky do postele. „Tak mi teda pověz všechno co se děje." Vřele jsem se usmála.

„Prostě už nám to neklape celou dobu. Furt chrápe s každým na potkání, ale mě nedá, protože nemá náladu. Pořád je někde pryč, ale jakmile někde jsem já, je to strášnej problém...už to nezvládám Baru...co mám dělat." Sklopil hlavu.

„Dej jí konec. Nemáš za potřebí se takhle ponižovat."

„To je právě to...ona furt mele, když už je se mnou." Postěžoval si.

„Prostě jí to řekni." Usmála jsem se. Podíval se mi do očí. Bylo ticho.

„Jsi krásná." Chytne mne za tvář. Už to nevydržím. Ano. Ano. Říkala jsem že budeme kamarádi, ale nemůžu za to, že mě přitahuje jako nikdo jiný...