XIII.

2K 64 7
                                        

Ráno, když jsem se vzbudila, mě objímala potetovaná ruka. Usmála jsem se.

„Líbí se ti to co?" Zašeptal mi do ucha Dominik.

„A tobě?" Otočila jsem se na něj.

Místo odpovědi se mi dostalo jen a pouze polibku. Užívala jsem si to. Až moc. I když jsem věděla, že to nebude tak snadné.

„Né. Na to ani nemysli." Zasměji se do polibku, když mi Nik začne jezdit po citlivém místě.

„Ani společná sprcha by nebyla?" Nadzvedl obočí. Moc dobře věděl, že neodmítnu.
*
„Hlavně se nic co se tady stalo nesmí dozvědět Jakub..." upozornila jsem.

„Neboj se."

„Víš doufám, co by se stalo, kdyby to Jakub zjistil?"

„Ano...ani jeden z nás by nebyl spokojený. Navíc, doufám, že tohle nebyla má poslední návštěva." Usmál se.

„Taky doufám." Řekla jsem s úsměvem na rtech. Celkem mě překvapuje jak moc se mi líbí. Z toho pofidérního kluka za stolem se vyklubal vlastně celkem solidní společník, ke kterému se mé city nějak moc měly.

„Měj se krásko." Dal mi letmí polibek na nos a zmizel. No dobře, odešel, ale já byla omámená tím oslovením, že mi to připadalo jako kouzlo.

„No tak se měj krásko." Napodobil někdo Dominikův hlas za mými zády.

„Kačenooo!" Protočila jsem očima a bez dalších slov se zavřela do svého pokoje. Je čas, dát se do práce.

Texting with GoldcigoKde žijí příběhy. Začni objevovat