No again, please [l.s.] (CZ) ✔︎

XXXIII.

" Notak přestaň plakat, Lásko" zašeptal mi do ucha po pěti minutách mého neutuchajícího pláče.

" Ale" snažil jsem se něco říci, ale moje tělo mi to nedovolovalo.

" Pročpak pláčeš? Co se stalo?" optal se starostlivě. Kam se poděl ten bezcitný psychopat?

" Myslel jsem-Myslel jsem si, že jsi mrtvý, že jsi se zabil. Kvůli mě, kvůli těm slovům, já, myslel jsem si, že jsem tvůj vrah" tichým hlasem.

" Ah, ne. Podívej se na mě" vzal mě něžně pod bradou a zvedl mi hlavu tak, abych mu koukal do očí. Měl dokonale modré oči.

" Co?" optal jsem se zmateně.

" Jo ty slova, které jsi mi vztekle vmetl do očí bez špetky citu v nich mě zabolely, ale pak jsem si uvědomil, že to bylo jen ze vzteku, že jsi to nemyslel vážně" pohladil mě lehce po zádech a po krku.

" Ublížil jsem ti hodně a věř, že toho vážně lituji" políbil mě na klíční kosti.

" Ale to nic-" snažil jsem se říct celou větu, ale on mě nenechal.

" Pššš" položil mi ukazováček k puse a chtěl mi to doříct, ale já si chtěl pohrát, když už jsem ho po tak dlouhé době viděl.

Než stihl oddělat ukazováček od mých rtů, tak jsem ho lehce vzal do pusy a začal sát, přičemž jsem se na něho podíval a on lehce zavzdychal.

" Harry" vydechl užasle. " Co to?" optal se zmateně.

" Nic" usmál jsem se na něho. " Jen povídej dál, co jsi chtěl říct" začal jsem ho líbat na krku.

" Kurva, Hazz" zavrčel rozvášněně.

" Nechtěl jsi mi náhodou takhle ještě něco doříct? Není přeci hezké, abys něco začal a pak to nedoříct" zašvitořil jsem mu do ucha.

" Tak toho nech a já ti to dořeknu" zavrčel na mě a lehce mě od sebe odstrčil.

" Dobře" sklopil jsem hlavu jako zpráskaný pes a snažil se nevypustit byť jen jedinou slzičku.

" Copak?" optal se Louis zmateně a chtěl se mě dotknout, ale já jen zavrtil hlavou, než jsem se z něho zvedl a chtěl odejít, ovšem ruka mi v tom zabránila, jeho ruka...

~~

Hi