No again, please [l.s.] (CZ) ✔︎

XXXVIII.

Přišla mi zpráva na mobil. Zvedl jsem ho a odemkl. Najel jsem na zprávy a přečetl si právě příchozí.

Potrebiju ts, prsm Luo

Co se kurva děje? Okamžitě jsem nasedl do auta a vyjel k Harrymu do bytu. Je opilý? Zhulený?

Zastavil jsem před budovou, zamkl a vlétl dovnitř, našel číslo Harryho bytu a vpadl po chvíli do bytu.

To co jsem viděl mě srazilo na kolena. Vážně jsem spadl na kolena. Nezajímal jsem se o bolest a doplazil se k Harrymu.

Ležel na zemi. Loužička krve tekoucí z jeho nosu. Těžce dýchal. Na tvářích měl stopy po slzách. Panebože.

Co se tu dělo? Kdo mu to udělal?? To vážně v tomhle stavu dokázal napsat zprávu?

"Lásko, lásko, jsem tu s tebou" políbil jsem ho na čelo a on otevřel těžce oči, než se usmál.

"Lou, ty, ty jsi přišel" zašeptal překvapeně. Nechápu, co ho na tom tak překvapovalo.

"Ano přišel, jsem tu" usmál se. "Jsem tu s tebou" zašeptal jsem.

" Jsem rád, že jsi přišel" zašeptal. Uronil jsem slzu. Byl na něho vážně smutný pohled.

" Hazz" zašeptal jsem a políbil ho něžně na rty, nebo jako chtěl jsem, ale on se odvrátil, takže sjem mu dal jen pusu na tvář.

" ON mě" začal, ale pK se zakuckal. Kdo ON?

" Hazz, kdo on?" optal jsem se snažíc, abych na něho nekřičel, ale naopak to řekl normálním milým hlasem.

" Můj bývalý" smutně se usmál. Co mu ten zkurvysyn všechno udělal??

" Co všechno ti udělal?" optal jsem se. Měl jsem chuť vraždit. Hodně velkou chuť. Něco mi říká, že dneska shodou náhod umře a jeho tělo se pa objeví záhadně pod vlakem, takže nešťastná náhoda nebo sebevražda. Krása.

" Znásilnil" odkašlal si a mě se zatemnil mozek. On ho znásilnil??

" Znásilnil mi pusu" opravil se. Uff, ale pořád to není nic dobrého.

" Chtěl, abych to spolkl, ale já to na něho vyplivl, a proto jsem jsem skončil takhle" zamumlal. Moje zlatíčko malý.

" Neboj, zaplatí za to, že ti ublížil, že ublížil mému medvídkovi" zašeptal jsem mu do ucha, když jsem ho poté ošetří, načež jsem ho vzal lehce pod koleny a pod zády, přičemž jsem si ho vyhoupl do náruče.

Přitiskl se ke mě a schoulil se v mojí náruči jako kotě. Byl tak roztomilý. Nechápu, kdy jsem vůči němu takto vyměkl, jen vím, že z toho už se nikdy nedostanu.

Odnesl jsem ho do postele. Přikryl jsem ho až po bradu a odcházel.

" Nechoď, prosím, Lou, zůstaň tu se mnou, prosím" zastavila mě jeho ruka. Otočil jsem se k němu čelem, v jeho očích se zrcadlily slzy. Ach ne.

" Jen dojdu zamknout, hned jsem zpátky u tebe" zašeptal jsem. Nedokázal jsem mu říct ne.

Je nešťastný, zraněný a já mu musím pomoc.

Zamkl jsem dveře a vrátil se do postele za Harrym. Lehl jsem si já levou polovinu a přikryl se peřinou, než se na mé hrudi objevil Harry.

Myslel jsem si, že spí!!

Byl ke mě namáčklý celým svým tělem. Třásl se. Byl tak moc bledý!

Opatrně jsem kolem něho silně obmotal svoje paže a políbil ho na čelo a do vlasů.

Jeho třas se zmírnil. Usmál jsem se. Cítí se se mnou v bezpečí!!

" Můžeš v klidu spát, jsem tu s tebou, love" zašeptal jsem a přitiskl si ho k sobě blíž. Jakobych i já potřeboval vědět, že je vážně v pořádku u mě.

~~

Louis nám trošku změkl.

Celkově se mi tahle kapitola jeví jako taková slaďárna.

Opps.