No again, please [l.s.] (CZ) ✔︎

XXXVI.

" Hazz? Kde jsi?" ozvalo se jako první, když jsem rozespalý zvedl hovor, aniž bych se předtím podíval, kdo mi to vůbec volá.

" Doma" odvětil jsem potichu odměřeným hlasem. Moej hlasivky stále nebyly uzdravené. Zadek a stehna mě občas tu a tam pálila.

A o mých zádech se radši vůbec nevyjadřuji. Ten trest, jak to pan Boj se mě, jsem Psychopath a nebojím se ti ublížit nebo zabít nazval byl nejhorší, jaký jsem zatím zažil, nejbolestivější.

Jakoby se úplně vymkl veškeré kontrole.

Zdivočel. Nepřemýšlel. Jen ubližoval.

" Lásko, já" chtěl mi něco říct, ale já na něho neměl ani v nejmenším náladu, a tak jsem mu to típl.

Přijde mi absurdní, že jsme se zase viděli po tolika měsících, potom, co jsem si myslel, že je mrtvý, že jsem ho ztratil nadobro a byli jsme jak zamilovaní, já byl šťastný.

Stačily dva dny s ním, aby se zase všechno otočilo a já ho zase nechtěl vidět.

Předtím brecim, že umřel a teď bych si přál, aby byl vážně mrtvý. Vím, že je to ode mě hnusné, ale on mi ublížil. Hodně.

Od toho trestu uběhly už dva týdny a přesto to všechno stále pociťuji. Jediné pozitivním je to, že můj krk už nehyzdí tolik modřín. Co už není tak pozitivní je stále výrazný otisk jeho ruky na mých zádech, respektive mezi lopatkami.

Připomíná mi ránu, která mě zlomila.

Poté, co mi tu ránu zasadil jsem začal brečet, třást se, moje tělo neposlouchalo, chtěl jsem jen pryč.

Držel mě, pak mě kvůli tomu začal škrtit, než jsem ztratil vědomí.

Pak jsem se probudil v jeho náručí, JEHO.

Dělal, jakoby se nic nestalo, spokojeně se usmíval ze spánku. Žádné špatné výčitky svědomí. Nic.

Proto jsem se prostě sebral s bez jediného vzkazu odešel od něho zpět do svého bytu. Odkud jsem od té doby neodešel ani já minutu.

A kdyby vás to zajímalo, tak tohle bylo podruhé, co se mě snažil kontaktovat. Poprvé jsem na něho řval, ale teď jsem s ním nechtěl vůbec mluvit.

Nepřekvapilo by mě, kdyby se mě pokusil navštívit, když už ví, kde se nacházím.

Jakobych to svým myšlením přivolal.

Ozval se dvakrát po sobě zvuk zvonku.

Kdo to kurva??

Došel jsem ke dveřím a aniž bych se nejprve podíval kukátkem kdo mě to u všech všudy buzeruje zrovna v tuhle dobu, jsem otevřel a litoval.

" Co tu chceš?" vyštěkl jsem na onu osobu. Neměl jsem náladu na to s tou osobou mluvit.

~~

Kdo si myslíte, že stojí za dveřmi??