No again, please [l.s.] (CZ) ✔︎

XXVIII.

Harry se plnou vahou opíral o Zayna, který mu velice ochotně dělal podpěrku, a pozoroval, jak se ta zkurvená urna snáší dolů do jámy, pod zem, kde už bude navždy.

Jeho oči byly plné slaných kapiček, které sklouzávaly po jeho tváři dolů, máčíc jí tak, s následně padaly dolů k zemi.

Stírat si je by bylo zbytečné, v momentě tam totiž byla jiná slaná potvora.

Nevzlykal, jen prostě stál, díval se upřeně před sebe a nechal slzy máčet jeho obličej.

"Hazz" pohladil ho opatrně Zayn po rameni, nechtěl ho vylekat, proto na to šel opatrně.

" Hm?" zamumlal dávají mu tak znamení, že jej poslouchá.

" Měli bychom jít už domů, za chvíli bude pršet" zašeptal Zayn a Harry zvedl pohled k obloze, kde spatřil tmavě černé mraky.

" Nechci ještě domů, chci tu být s ním" zašeptal tiše, ještě nebyl připraven ho opustit, zase.

" Hazz, vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš, jsi silný, notak" objevil se před ním Niall a chytl jeho obličej do svých rukou, aby ho donutil se mu podívat do očí.

" Kluci, nechme ho tu ještě pár minut, ale o samotě, potřebuje se s ním plně rozloučit, mám pravdu?" otázal se Will a Harry jen kývl.

Potřeboval mu říct nějakým způsobem sbohem, úplné sbohem. Musel se od něho odpoutat, jinak by neskončil dobře.

" Tak vidíte, nechejme ho tu" zavelel Will a Zayna s Niallem odtáhl k autu.

Harry přešel blíže k jámě, kam byla umístěna urna a sehl se.

" Nechtěl jsem, mrzí mě to, navždy si to budu vyčítat, ale bohužel to už nezměním, ovšem věř, že kdybych mohl, tak bych to ihned udělal, co bych dal za to, aby jsi tu se mnou mohl teď být a obejmout mě, lásko, jenže nemůžeš. Bude to těžké, žít bez tebe, ale asi to nějak budu muset přežít, doteď jsem to také přežil, no ne?" smutně se usmál.

" Naše cesty se měly proplést, ale jak vidím, tak né navždy. Miluju tě, chci, aby jsi to věděl. Rád bych ti to řekl do očí, ovšem nemůžu. Tohle je konec. Úplný konec tebe a mě. Konec něčeho, co už se nikdy nevrátí. Nelíbí se mi takovýto konec, ale asi s tím nic moc nezmůžu. Je to těžké, ale udělat to musím. " Harry se silně nadechl.

" Sbohem, Louisi, navždy budeš v mém srdci, ale jak v tom dobrém světle, který jsi občas na ten svět vypustil, tak i v tom tvém normálním. Navždy budeš moje největší láska. " zašeptal tiše a s tichým vzlykem si stoupl na nohy.

~~

28 část.

Omlouvám se, že nejsem moc aktivní, ale nestíhám, nemám náladu a spousty dalších věcí, ale slibuji, že tuhle storku brzy dokončím.