Doctor utíkal chodbou a táhl za sebou Kensi. Oliver je bez nejmenších potíží následoval zatímco Doctor začal vysvětlovat.
"Vytáhli tě z TARDIS pomocí velmi silného teleportačního paprsku. Zaměřil jsem je a vyřadil to z činnosti. A ten ocásek je kdo?"
Oliver to ale slyšlel.
"Hej! Já jsem pořád tady!"
Kensi se zasmála a zastavila, protože její otec udělal to samé.
"Toto je Oliver. Pomohl mi a já jemu. Můžu si ho nechat, prosím?"
Doctor se vrtal v pojistkách.
"Pro mě za mě."
Pak se otočil a začal rozdávat pokyny.
"Vy dva běžte do jídelny a dostaňte odsud ty děti."
Šáhl do kapsy a vytáhl jeden ze sedmi klíčů k TARDIS. Ten pak hodil svojí dceři.
"Až to uděláte, schovejte se v TARDIS."
S těmito slovy se rozběhl pryč. Kensi pokrčila rameny.
"Tak fajn. Jdeme si zahrát na osvoboditele světů. Nebo alespoň dětí."
Oliver ji následoval.
"Můžu si ho nechat? Co jsem? Pes?"
Ona zakroutila hlavou.
"Ne pes. Společník. Jsi můj společník"
V tu chvíli došli ke dveřím a Kensi je otevřela. Vstoupila dovnitř a zakřičela.
"Viva la revolucion!"
Všichni očividně pochopili a začali opouštět místnost. Kensi mrkla na Olivera.
"Tohle jsem vżdycky chtěla říct."
Chlapec se usmál.
"A co šel dělat tvůj táta?"
Ona naklonila hlavu na stranu.
"Nevím. Jak ho tak znám tak něco vyhazovat do povětří."
Potom se na vteřinku zamyslela a rozhodla se. Udělala něco čím naprosto potvrdila to, že je Doctorova dcera. Změřila Olivera pohledem, chytila ho za ruku a zakřičela jediné slovo.
"Utíkej!"
________________
Když doběhli k TARDIS, ozval se výbuch. Naráz se otočili a uviděli celý institut v plamenech. Kensi se začala nekontrolovatelně smát.
"Jak jsem říkala. Vyhazovat do povětří."
Zato Oliver věnoval pozornost spíše té modré budce u které stáli.
"Co to je?"
Dívka se usmála a klíčem, který svírala v ruce odemkla dveře.
"Stroj času a vesmírná loď. Jmenuje se TARDIS."
Její společník vešel dovnitř a zalapal po dechu.
"Je větší zevnitř."
Paní Času kývla a zavřala za sebou.
"Prohlížej si co chceš, ale nesahej na konzoli. Táta je na to alergický."
Oliver se na ni otočil.
"Ten tvůj táta, kdo je to?"
Kensi chtěla odpovědět, místo ní to ale udělal kdosi jiný.
"To není správná otázka."
Ve dveřích stál Doctor a tvářil se tajemně. Kensi si povzdychla.
"Tak jak zní otázka?"
Doctor vešel dovnitř.
"Poletí pudingový mozeček s námi?"
Oliver zakroutil hlavou.
"Je to lákavé, ale musím za rodinou. Chybí mi. Ale snad kdybyste někdy přiletěli na návštěvu."
Kensi se usmála.
"Tak fajn. Ještě se uvidíme."
Objala ho a vyprovodila ho. Doctor to sledoval a když odešel, promluvil.
"Uvidíte se. Líbí se ti."
Kensi se zakabonila a přešla k němu.
"Nelíbí."
On se však nedal opít rohlíkem.
"Ale líbí."
Ona si povzdechla.
"No není úplně marný."
Doctor se usmál.
"Tak kam poletíme teď?"
Kensi zatáhla za páku.
"Starověký Řím."
Promiňte mi tu pauzu. Muhahaha. Mám šílený plán a vy můžete hádat jaký. :-) Chystám něco doopravdy VELKÉHO. Copak to asi bude? :-)
ČTEŠ
Pudding brain (CZ Doctor Who)
FanfictionVe škole v Brightonu se dějí věci. Mizí učitelé, ozývají se divné zvuky a ještě něco. Chodí sem dívka s úžasným talentem na technologie. Možná i to je důvod, proč se jednou ve skladu objeví modrá budka a její třída dostane nového třídního. Kdo stojí...