Taehyung
Bylo kolem 4 hodiny, a já začal být ještě víc nervózní, než jsem byl ráno, a zjistil jsem, že Jungkookovo sídlo je ode mě jen 3 hodiny, a to fakt nechápu, jak jsem mohl být tak slepý kokot. Vzal jsem si klíče od auta, a vyrazil na cestu za Jungkookem.
O 3 hodiny později, kdy jsem se blížil k určenému místu setkání, moje hlava nedokázala vstřebat ten obrovský areál okolo vily. "Jak je možný, že jsem si toho nikdy nevšiml" říkal jsem si pro sebe, a zastavil u obří kovové černé brány. Dal jsem okýnko dolů, a zmáčkl čudlík u kamery, která byla namířena přímo na mě. "Ano?" ozvalo se z reproduktoru "Ehm.. mám schůzku s panem Jungkookem" odkašlal jsem si, a brána se otevřela. Neváhal jsem ani vteřinu, a vjel dovnitř.
Venku před dveřmi už stál nějaký kluk v bílé košili a společenských kalhotách, nejspíš jeden z nich. Vystoupil jsem z auta, a on se automaticky uklonil "Dobrý podvečer pane, pan Kim už Vás očekává ve své pracovně, která je v prvním patře, hned ty první dveře nalevo" řekl jemným hlasem, a poukázal rukou, že mám jít dovnitř. Šel jsem tam kam mi ten kluk řekl, stoupl si před dveře, hluboce se nadechl, a s výdechem zaklepal. "Dále.." zavolal Jungkook, a já vešel dovnitř.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Vypadal tak až moc formálně. "Takže pan Jungkook?" uchechtl se, a tím mě vyrušil z transu. "Ehm.. Tak nevěděl jsem jak tě oslovit.." odpověděl mu, a on šel směrem ke mně "Proč jsi tak nervózní?" řekl tak tiše až mi z toho naběhla husí kůže "J-já? Nejsem" zamumlal jsem, a odvrátil od něho pohled.
Neskutečně mě začal vzrušovat, už jen tím co měl na sobě. Prostě černá saténová košile, kterou měl rozepnutou až k hrudi, upnutý černý kalhoty, a pár stříbrných řetízků s prsteny. Úplný boss. Oproti němu jsem byl nic, a to mě docela frustrovalo. "Heh.. Dobrá, sedni si.." ukázal na pohovku za mnou, přikývl jsem a sedl si. Jungkook si sedl naproti mně do křesla.
Zíral na mě tak moc, až jsem z toho začal být nesvůj, a to se mi vůbec nestává. Chtěl něco říct, ale někdo zaklepal na dveře "Pane Kime, nesu Vám kávu.." řekl nejspíš další jeho ze sluhů "Děkuji, nech to tady, pro dnešek máš volno" odpověděl mu bez toho, aby se na něho podíval. Neustále zíral jen na mě. Sluha se uklonil a odešel.
"Vůbec jsi se nezměnil.. zhubl jsi.. to je to tvoje hladovění.." usrkl si z hrníčku. "Přičemž ty jsi úplně jiný.. jsi hrozně vysportovaný, větší a i oči se ti změnily.. proč jsi mě sem vůbec pozval?" zeptal jsem se ho narovinu. A on se zarazil "Víš sice jsem se trošku změnil, ale uvnitř jsem pořád stejný.. nepřestal jsem tě milovat.." klesl mu hlas, a posunul se blíž ke mně "Když jsem tě před rokem po tom incidentu konečně uviděl, chtěl jsem tě tak moc obejmout.. Tak neskutečně jsi mi chyběl.. A vím o všem cos udělal.." řekl, a já jen civěl s pootevřenou pusou "Vím i o tom, jak si zabil nedávno ty lidi na pouti, bylo to od tebe dětinské.." pokračoval v mluvení.
Jungkook
Povídali jsme si přes dvě hodiny, a já pocítil menší vzrušení. Ale ne kvůli Taemu, i když ten mě vzrušoval dost, jen teď to bylo kvůli úplňku. "Jsi v pořádku?.." zeptal se mě "Jo jsem, jen ten úplněk mě vždycky trochu rozhodí.. Občas mám problém se ovládnout, ale stává se to jen výjimečně.. Ehm.. Když na tebe myslím, tak ten adrenalin jde na povrch" usmál jsem se na něho, a palcem mu pomalu přejel po spodním rtu. Taehyung zavřel oči, a mně bylo jasné, co se mu honí hlavou. Nahnul jsem se k jeho rtům, a jemně ho políbil.
Jsem zpátky 🖤🙏🏻 pardooon pardooon
