Jungkook
Nemohl jsem pořádně spát. Neustále se mi v hlavě promítala ta scéna v lese, a ta u Taehyunga doma. "Oh... Pane Kime vy už jste vzhůru?" vstoupil zničehonic do kanceláře Theodor s Thomasem. "Ano jsem už docela dost dlouho.. Co tady děláte tak brzo?" unaveně jsem si promnul oči, a podíval se zlověstně na Thomase "Odjíždím pryč, a potřebuji nějaký dokumenty, který jsou u tebe." řekl neutrálně, a začal něco hledat v malé knihovně vedle stolu. "Hm.. Theo zruš tady panu Thomasovi všechny jeho vymyšlený plány.. On totiž zůstává." řekl jsem s nezájmem a pobídl ho, aby odešel.
"Co to zase meleš?!.. Odjíždím ať už se ti to líbí nebo ne.." bouchl naštvaně do stolu. "Sedni, mlč a poslouchej.." ukázal jsem před sebe na křeslo, a Thomas si se zmateným výrazem tiše sedl. "Končím. Už nebudu váš šéf.." chtěl něco namítnout, ale já ho dřív přerušil "Mlč říkám.. Už v tom nechci dál pokračovat.. Jsem vyřízený z toho, jak musím každý den chodit na schůzky, a dělat, že jsem šéf vlkodlaků.. Chci být zase s Taehyungem, takže zde a zde to podepiš.." ukázal mu 2 papíry s mým písmem.
"Co to je?" zeptal se mě "Od půl 4 ráno jsem procházel všechny smlouvy.. dalo to zabrat, ale nakonec jsem je vyřešil.. Vše co patřilo mně, je teď tvoje. Včetně mé pozice šéfa." koukal na mě s otevřenou pusou, a já se začal zvedat.
"P-počkej to nemůžeš.. Patříš k nám, ke mně!.. Zůstaň prosím!.. budeš moct navštěvovat Taehyunga, cokoli... Jen zůstaň.." držel mě za zápěstí, a žadonil. Zamyslel jsem se. Kdybych mohl být s Taem, a zároveň mít vše na co si ukážu? Hm. "Říkáš, že budu moct být volně s Taehyungem?.." zeptal jsem se ho "..Ano mohl" povzdechl si "Takže mu mohu hned zavolat, aby sem za námi přišel..?" usmál jsem se na něho, a jeho výraz znejistěl.
"Cokoli budeš chtít.. teď mě prosím omluv, musím říct Theodorovi, aby nic nerušil, že opravdu odjíždím.." pustil mě, a se sklopenou hlavou odešel. Vzal jsem do ruky telefon, a napsal Taehyungovi.
Taehyung
"Ahoj.. nechtěl bys dnes večer přijít?"
Jungkook
Netrvalo dlouho, když mi od něho přišla zpráva.
Taehyung
"Jako k tobě?!"
"Ano chci!!"
Jungkook
"Ano ke mně 😀"
"Pošlu ti adresu, a v 7 tě budu očekávat"
Zatím pa
Dal jsem si telefon do kapsy, a vydal se dolů do chodby s nadějí, že narazím na Theodora. "Dobré ráno pane Kime" pozdravil mě jeden z mých lidí, a já jen pokývl hlavou. Došel jsem až do jídelny, kde byly dvě služky, a nejspíš nové jídlo. "Dobré ráno pane Kime.. Dnes jste vzhůru obzvlášť brzo.. Máte na něco chuť?" Zeptala se jedna s úsměvem na rtu.
"Hm.. Máme dnes něco sladkého?.. A Ingrid neviděla jsi Theodora?.. Musím s ním mluvit." Pousmál jsem se na ni, a dál se rozhlížel po dalších dívkách, které tam stály. "Jistě určitě máme dvě sladké krásky.. Chcete je poslat do pokoje? A Theodora jsem viděla, jak jde někam s panem Thomasem." Odpověděla, já jen přikývl a odešel.
Vydal jsem se zpět do svého pokoje, kde jsem si mezitím odložil veškeré věci, co jsem měl po kapsách. Sundal tričko, a připravil oblečení na večer. Při přípravě mě vyrušilo tiché zaklepání "Ano?" hlasitě jsem zvolal směrem ke dveřím, a dovnitř vešly dvě mladé holky. Vypadaly mladší než jsem já. "Hezké. Která chce být jako první?" Pohladil jsem obě dvě po vlasech.
Než stihla jedna z nich odpovědět, druhá už ležela na zemi. Tohle byla fakt jako droga. Sladká hřejivá droga. Nikdy jsem se s žádnou potravou nevyspal, nebo tak něco. Byli to lidé převážně na dobrovolnou smrt. Vlkodlaci nesnáší upíry a už vůbec, když se nějaký upír krmí na živém člověku. Takže mi Thomas hledal čistě lidi co to chtěli skončit, nebo zločince, či děvky.
Utřel jsem si kapesníkem pusu, a šel si do koupelny napustit vanu. "Pane Kime? Oh.. vy se krmíte.. Omlouvám se.." přišel dovnitř Theodor mezitím co jsem byl v koupelně "To je dobrý pojď dál.. Už jsem dojedl." zavolal jsem na něho z koupelny, a následně šel hned za ním.
"Promiň půjdu si ještě lehnout, tak jsem řekl Ingrid, aby mi poslala ještě něco sladkého.. Každopádně Theo mohl bys vzít dnes všechny někam za zábavou? Dlouho jste nikde nebyli, berte to jako den volna. Budu mít hosta, tak si nepřeji být rušen." Usmál jsem se na něho, a on zrudnul. "Dobře není problém. Ale nechám Vám tady, alespoň Marcuse a Leviho. Ty se totiž bavili minulý týden až až." Uchechtl se a odešel.
Já si lehl do horké vany, a relaxoval. Po víc jak hodině, kdy mi už padaly samy oční víčka. Jsem vylezl, a lehl si přímo do postele. Taková úleva od hromadného stresu. Jakoby vše co mě tížilo odešlo daleko pryč, a já měl jen klidnou mysl i tělo. Hned vzápětí jsem usnul.
