Taehyung
"Takže co jste dělal kolem 11 dopoledne?" zeptal se jeden z nich. "Byl jsem doma pánové.. Ztrácíte se mnou akorát čas.." odpověděl jsem nezaujatě. I kdyby mě dali do vězení tak druhý den budu zase venku na svobodě. "Poznáváte někoho z nich?" řekl a položil přede mě 7 fotek. Chvilku jsem dělal, že přemýšlím, ale nakonec zavrtěl hlavou že ne. "Jak bych mohl takhle někoho zavraždit?.. Vidíte ty kousance? Copak jsem nějaký zvíře nebo upír? Ale prosím vás.." zasmál jsem se hlasitě a znovu nasadil falešný úsměv.
"Máte pravdu.. Tohle by člověk jen tak neudělal.. Omlouváme se, že jste sem musel jet.. Ale museli jsme vás prověřit" stoupl si a sundal mi pouta. Lidé jsou vážně tak tupý. "V pořádku je to vaše práce.." uklonil jsem se a chystal se k odchodu, ale zničehonic mi do nosu udeřila silná vůně. Byla to stejná vůně jako ten večer. Jungkook? Je to možné? Kde? "Tak to je vše, děkuji strážníku.." řekl nějaký chlap, který odcházel ze stanice. Přicházím o čich nebo co? Musím se ujistit. Podepsal jsem rychle papíry o mlčenlivosti, a vyrazil za tím člověkem. Teda pokud to člověk byl.
Jungkook
Čekal jsem v autě na Thomase než vyřídí vše potřebné se strážníkem. "No to je dost.." řekl jsem si pro sebe otráveně. Otevíral dveře od auta, ale Taehyung ho zastavil. Počkat co?! Co tady kurva dělá?! Jasně jsem mu řekl ať mě nehledá. Thomas dveře zase zavřel, a hodil na mě výraz, že se nemusím ničeho bát. Fajn. Sice to auto má černé skla, ale mám z toho takový divný pocit.
Taehyung se ho ptal co to má za parfém. Nejspíš ucítil mou vůni. Ano je jiná než jsem ji měl dříve. Teď mám smíšenou krev, takže je to něco co on nezná. Zničehonic se Taehyung podíval mým směrem. Jakoby mi koukal přímo do očí. Rozešel se k autu, ale Thomas ho včas zastavil. Vypadalo to, že se tam pozabíjí, no naštěstí se s ním vypořádal, a šel zpátky do auta. "Takže?.." zeptal jsem se zvědavě. "Takže?" zopakoval stejnou frázi a nastartoval auto.
"Co chtěl?.. hledal mě..?" Netrpělivě jsem se začal vyptávat. "Ne.. ptal se mě na auto a pak co používám za voňavku.." řekl s uchechtnutím "Ah.." povzdechl jsem si a opřel se o sedačku. Sice se s Thomasem přátelíme, ale v autě sedím zásadně vždy vzadu. "Řekl, že mu ta vůně někoho připomíná.. Musel ze mě cítit nejspíš tvůj pach.." zasmál se a dál už nic neříkal.
*Dneska kratší.. ale aspoň něco.. jsem hrozně moc ráda.. že se vám příběh líbí 🥺🤭dělá mi to každý den radost 😊 jinak kdo už trošku tuší co se JK stalo?*
