Taehyung
Už je to necelých 8 měsíců co bydlím u Jungkooka v sídle. Je zima. Dokonce napadl i sníh, a to tady nebývá zvykem. "Promiň lásko, ale ještě musím na 2 schůzky, a pak jsem jenom tvůj.." věnoval mi Jungkook letmý polibek "Takže si dáme zase jen večeři, a půjdeme spát?" protočil jsem očima. "Mrzí mě to.. Je to moje práce.." řekl, a odešel z ložnice. Hm. Pořád stejný. Jen práce a práce. Ani spolu nemáme sex, jako to bylo dříve. Přijde mi, že jsme se od sebe úplně odcizili.
Včera jsem ho tak moc chtěl, ale jediný na co se zmohl, tak bylo "Ahoj jsem unavený, stačí když ti ho jen vykouřím?" zamumlal jsem si pro sebe. Když se tenkrát vrátil, tak jsme byli neustále spolu. Ovšem do doby, než se nevrátil jeho poskok Thomas. Od té chvíle byla pro Jungkooka důležitější jenom práce. Já se všeho vzdal, abych mohl být s ním.
Rozhodl jsem se, že se půjdu podívat do jídelny za služebnictvem, protože kromě povídání s nimi, a koukání na televizi se tady nic jiného dělat nedá. I když se do té konverzace moc nehrnou. "Ah dobrý den pane Kime" "Dobrý den.. Něco nového?" "Myslíte jestli máme nové zboží?" "Ehm.. Myslel jsem, jestli je u Vás něco nového.. Zboží je v pořádku." sedl jsem si na kraj stolu. "Pane Kime tohle Vám posílá pan Kim.." přišel další Jungkookův služebník Theodor. "Díky" poděkoval jsem mu, a vzal si od něho puget rudých růží se vzkazem uvnitř, kde stálo prosté MILUJI TĚ S LÁSKOU J. "Theodore neříkal Jungkook, kdy se vrátí?" zeptal jsem se ho "Mladý pán má schůzku s panem Joshuou myslím, že se vrátí kolem 7 večer.." odpověděl mi, a s úklonem se odebral k odchodu. Joshua? Neobvyklé jméno v Soulu. J-Josh.
Vrátil jsem se zpět do pokoje. Musel jsem se nad tím jménem pozastavit. Připomnělo mi to totiž prince Joshua z Anglie, ale to je absolutně nemožné. "Měl bych zavolat Yoongimu." zapřemýšlel jsem nahlas, vytáhl telefon, a vytočil Yoongiho číslo. "Divím se, že ještě žiješ heh.." "Taky tě rád slyším Yoongi.. Ehm.. Pamatuješ si prince Joshua?.." sedl jsem si nervózně na postel. "Hmm toho prince Joshua? Co je už přes 200 let mrtvý?" odpověděl, a mně se ulevilo "Jo.. Mrtvý.. Pravda.." "Proč se ptáš zrovna na něho? Chytla tě vraždící panika?.." zasmál se do telefonu, a já si odkašlal "Ne jsem v pohodě.. Jen jsem to jméno dneska slyšel.. To nic už půjdu.. Díky." rozloučil jsem se s ním, a lehl si do postele.
