Do ringu

Věř mi, prosím

Mery seděla na židli své kanceláře. Před sebou měla asi deset posmrkaných kapesníků a po tváři jí stékal nezastavitelný vodopád slz. Mobil který měla na stole už vyzváněl asi pětkrát, ale ani jednou ho nevzala, i když to byl Majk. David se jí nesnažil zatím volat ani jednou. Mery se nakonec donutila se uklidnit a zvedla hovor od svého bratra.
Ma: ,, Co je s Davidem ? Je v pohodě ?" spustil hned jak mu to zvedla.
M: ,, Je v pořádku, ale já ne..podvedl mě." rozbrečela se naplno jen co to vyslovila.
Ma: ,, Jak to myslíš podvedl ?" hrál nechápavého.
M: ,, Jak asi. Přišla jsem tam a v posteli ležel s nahou ženskou, kterou objímal. Snažil..se mi namluvit že s ní nic neměl, ale ta ženská řekla pravý opak." na druhé straně hovoru bylo ticho. Mery chvíli čekala, ale pořád nic. ,, Jsi tam ?"
Ma: ,, Jo, jsem. Hele..musím končit." ukončil rychle hovor. Mery to bylo jedno a znova spustila svůj vodopád slz.

David se celý oblékl, zatímco se Nina pořád válela v jeho posteli.
D: ,, Sbal se a vypadni."
N: ,, Já tu na tebe večer počkám."
D: ,, Já tě už nikdy nechci vidět. Zničila si mi můj první vztah v životě. Takže se zvedni, vypadni a už mi nikdy nechoď na oči."
N: ,, Fajn, úkol jsem stejnak splnila." zasmála se zákeřně.
D: ,, Jaký úkol ?"
N: ,, To by jsi stejnak nepochopil." i když měla strašné nutkání mu to říct tak to neudělala. Měla strach že by přišla o svou peněžitou odměnu. Zvedla se a oblíkala se.
D: ,, A hoď sebou, musím do práce." jakmile byla oblečená, vypadla z jeho bytu. David za sebou všechno zamkl a utíkal na urgent. Sice měl ještě hodně času, ale chtěl mluvit s Mery.

David se oblíkl do munduru a pak rychle vyrazil k Mery do kanceláře. Jenže zpoza dveří uslyšel Mery jak mluví s Luckou.
L: ,, Nebreč, ale stejnak je to divný. Vypadal že tě doopravdy miluje."
M: ,, Tak asi ne, když byl toho schopný."
L: ,, Ale on ti říkal že se spolu nevyspali a ta ženská říkala pravý opak. Co když si to vymyslela ?" uvažovala Lucka nahlas.
D: ,, Vymyslela si to." vešel dovnitř a Mery ho šokovaně pozorovala.
M: ,, Já ti nevěřím."
L: ,, Já vás nechám osamotě." ve vteřině byla pryč a zavřela za sebou dveře. David šel blíž k Mery. Trápilo ho tak jí vidět.
D: Nebreč." řekl utrápeně a chtěl jí setřít slzu z tváře, ale odehnala ho.
M: ,, Jak nemám brečet, když jsi mě podvedl ?"
D: ,, Jsem si jistý, že jsem tě nepodvedl. Nikdy bych to neudělal, protože tě hrozně moc miluju."
M: ,, A já věřila, že už budu konečně šťastná."
D: ,, Já taky."
Mery, ale pořád měla před očima obraz jak ho tam ráno našla v posteli s tou cizí ženou.
M: ,, Prosím, netrap mě. Odpoledne si přijď pro věci a teď jdi." přivřela oči. Jenže David jí neposlechl. Klekl si k ní a chytil jí za obě ruce. Udělal to rychle a Mery ani nestačila protestovat.
D: ,, Nepodvedl jsem tě. Jak ti to mám dokázat ? Ta ženská si to vymyslela, ani jí neznám. Vyhodil jsem jí. Miluju jenom tebe, nikoho jiného nechci. Věř mi, prosím."
M: ,, A jak ti mám věřit já ?" brečela.
David na ní jen smutně a bezradně koukal a sám neměl daleko od slz.
M: ,, I když tě hrozně miluju, nemůžu na to zapomenout. Nejde mi to. Už bych ti nikdy nedokázala věřit."
D: ,, Takže..nemám šanci ?" zašeptal zlomeně. Mery mlčela a oba znali odpověď. Nemá šanci.