Dragomir

3. část

SANDRA

Nikdy jsem neviděla Dimitrije tolik vyšilovat. Když viděl že jsem holkám dala stříbrný kolíky, vyšiloval.

,,Proč ti to tak vadí? Rose je podle všeho dobrá a Lissa ji má ráda." řekla jsem mu, podíval se na mě a já viděla jeho výraz. Už dlouho jsme se sice neviděly, ale ten jeho výraz prostě poznám. Vím jaký je a tenhle výraz měl jen když mě otec zmlátil. Buď mě a nebo Andreu. Jenže u Andrey se mu povedl jeho záměr a to Dimitrij ještě ani neví. Vyndala jsem z kapsy papír, složený papír. Podala jsem ho Dimitrijovi a čekala na jeho reakci.

,,Jak se to stalo?" zeptal se mě, byl až moc klidný, to mu k němu nepasovalo.

,,To otec, jakmile jsi odjel na školu do Sibiře tak se vrátil. Andrea skočila před matku a odnesla to. Neměla jsem sílu na to, ti to pouze napsat." odpověděla jsem mu, vždy schovával emoce za bojové umění. Andreu a mě miloval, staral se o nás a chránil nás. Vím moc dobře že ho to sebralo, ale nedá to na sobě moc znát.

,,Řekni mi něco."

,,Kdybych tam byl, nic z toho by se nestalo."

,,Takhle to nesmíš brát Dimitriji. Kdyby jsi neodešel nikdy by jsi se nedostal sem a nepoznal Rose." řekla jsem mu, podíval se na mě.

,,Nejsem slepá."

,,To je jedno, prostě to nejde. Teď mě omluv." vyhrkl a odešel. Takže můj bráška se zamiloval a neváží si toho. Je fakt že pokud chtějí být oba strážci Lissy, nebudou moct být spolu, ale dá se to vyřešit i jinak.

ROSE

Sandra se vrátila, byla trochu přešlá, takže to bylo asi zlé. Posadila se k nám a Karin si ode mě přelezla k ní.

,,Byl naštvaný, nechtěl aby jsi měla kolík." řekla mi, přikývla jsem.

,,Čekala jsem to, je zvláštní jak moc mě někdy chrání. Kirovová to taky poznala, a to v ten den kdy zatkly Daškova za Lissin únos a on řekl že nikam nepůjdu. Byla z toho mimo, Kirovová není zvyklá na odmlouvání." řekla jsem jí, přikývla.

,,To není, ale musela jsem bratrovy říct že sestra zemřela. Otec ji zabil."

,,Ale Dimitrij mi říkal že potom co ho zmlátil k vám už nepřijel." odpověděla jsem jí, překvapeně se na mě podívala a zasmála se.

,,Dokud tam Dimitrij byl, tak opravdu nepřijel."

,,Jak to vzal?" zeptala se Lissa, také by mě to zajímalo.

,,Nedával najevo jak moc to bolí. Chránil nás vlastním tělem, byly jsme malé a on nechtěl aby nám nebo matce otec ubližoval. Matka ho zabila." řekla Sandra, ona narozdíl o Dimitrije dávala emoce alespoň trochu najevo, on to neuměl a každý cit byl pro něj asi za trest. Po rozhovoru se Sandrou jsem šla rovnou do pokoje, ale po cestě jsem natrefila na Dimitrije.

,,Kde je princezna?"

,,Se Sandrou, cvičí." řekla jsem mu a posadila se na lavičku.

,,Ty jsi jí nechala s mou sestrou?"

,,Proč ne? Je to její učitelka a je moc milá." usmála jsem se, posadil se nakonec vedle mě. Že by se nám konečně rozpovídal?

,,Má sestra neměla právo na to, dát ti zbraň."

,,Ale měla, potřebuju kolík a ty to taky víš. Kdybych si předtím nepůjčila kolík toho strážce, byla bych mrtvá ještě dřív, než by jsi přišel." řekla jsem mu, uznal to.

,,To asi ano, ale poradila by sis i bez toho kolíku."

,,Ne, neporadila. Byla jsem nahraná." řekla jsem narovinu, nechci mu lhát.

,,Jen nechci aby se ti zase něco stalo."

,,Jsem strážce a ne dítě." zasmála jsem se a podívala se na ten kolík. Byl krásný, speciálně pro mě. Až teď jsem si všimla že nahoře jsou vyryté i malé růžičky. Ta Sandra se na mě asi musela poptat.

,,To s tvojí sestrou je mi líto." řekla jsem mu po chvíli, podíval se na mě.

,,Dostaly jsme to z ní, vypadala smutně."

,,Měl jsem vědět že se po mém odchodu vrátí." řekl, obviňuje se z toho? Proč?

,,Nemohl jsi to vědět soudruhu, nemůžeš za to." řekla jsem mu, přikývl a odešel. Někdy vážně nevím co si o něm mám myslet.