Dragomir

5. část

DIMITRIJ

V noci mě vzbudilo bouchání na dveře, snažil jsem se to ignorovat, ale ta osoba byla dost vytrvalá. Otočil jsem se na druhý bok a dělal že nic neslyším.

,,Koukej vztávat! Vím že nespíš! Jde o Rose!" slyšel jsem, zvedl jsem se z postele a šel otevřít. Za dveřmi nestál nikdo jiný než moje drahá sestřička.

,,Co je s Rozou?"

,,Nevíme, na ošetřovnu jí nedostaneme, ale asi to není dobré. Drží si tu ruku, musí mít bolesti a Lissa nemá dost síly na to, aby jí uzdravila." vyhrkla moje sestra, měla o ni strach stejně jako já. Jakmile jsem přišel do Rozina pokoje, viděl jsem ji jak se krčí na postely.

,,Rozo ukaž mi tu ruku." řekl jsem jí, musela mít bolesti, protože měla v očích slzy. Nikdy jsem ji takhle neviděl, dokonce ani když jí napadla Natalie. Sundal jsem jí z ruky obvaz a došlo mi to. Ruku měla nateklou, musela si ještě více ublížit.

,,Chtělo by to na ošetřovnu Rozo."

,,Ne, ošetřovnu ne. Jsem tam jako doma." odporovala, ale teď se to nehodí.

,,Bez řečí." řekl jsem, ale ne. Je tvrdohlavá jako mezek.

,,Přinesu led a ty Lisso jdi spát. Postaráme se o ní." řekla Sandra, Lissa jít nechtěla, ale za deset minut stejně usnula na pohovce kousek od Rose. Sandra mi podala led a já ho položil Roze na ruku. Cukla sebou, ale ošetřit jí musíme. Setřel jsem Roze slzy z její nádherné tváře a nechal ji odpočívat.

,,Díky."

,,Nemáš za co, teď se pokus usnout ano?" usmál jsem se na ni, přikývla a zavřela oči. Když jsem chtěl odejít, chytila mě za zápěstí.

,,Zůstaň s ní, řeknu to Kirovové." usmála se na mě Sandra, zůstal jsem tedy u Rose. Prostě jsem u ní usnul, probudil jsem se jako první. Roza i Lissa spaly a Roza už měla v pořádku ruku. Pořádně jsem jí přikryl a odešel jsem.

ROSE

Když jsem se ráno probudila, byla jsem tam jen s Lissou, už byla vzhůru a usmála se na mě.

,,Ukaž tu ruku, uzdravím ti jí."

,,Ne, bude ti zle." řekla jsem jí, ale ukázala na hrneček. Fuj. Natáhla jsem k ní ruku a za chvíli jsem cítila jak se mi uzdravuje. Byla úleva odhodit obvaz. Potom jsem Lissu objala, konečně můžu hýbat s rukou! Když jsme potom šly s Lissou na hodinu historie, mohla jsem se o ruku opřít a nepředstírat zájem.

,,Byl s tebou celou noc." šeptla mi Lissa do ucha, podívala jsem se na ní.

,,To jako fakt?"

,,Jo, odešel až ráno." dodala, byla jsem překvapená. On se mnou zůstal. Potom jsem ještě přežila algebru a slovanské zvyky. Pádila jsem na skupinové bojové umění kde na mě čekal Mason.

,,Hathawayová! Ty ještě žiješ!" zasmál se, rozesmála jsem se.

,,Jo a jsem ve formě, nakopu ti zadek Masone!" provokovala jsem ho.

,,Hele kluci! Rose se vrátila a chce mi nakopat zadek."

,,To spíš mi nakopem ten její krásnej zadek." zasmál se další kluk, zpražila jsem je všechny pohledem.

,,Aby jste se nedivily."

,,No tak Rose, my víme že se neumíš prát." popichoval mě Mason, akorát hodina začala a já se připravila.

,,Tak pojď Masone." zasmála jsem se, přidaly se ještě dva kluci a všichni tři šly proti mě. Bohužel pro ně jsem měla navrch. Masonovi jsem dala pořádný kopanec pod koleno a jednou ranou do zad jsem ho srazila k zemi. Zneškodnila jsem je všechny. Ležely na žíněnkách a já se vítězně rozesmála.

,,Jo! Ano! Ano! Ano! Vy se snad nebavíte kluci?" rozesmála jsem se, možná ne zrovna potichu, ale nakopala jsem jim ty jejich namyšlený zadky. Kolem nás šel Dimitrij, mě si nevšiml protože bych tu neměla být.

,,Rose, ale stejně ti ten tvůj krásnej zadek jednou nakopu." zasmál se Mason a bohužel tím upoutal Dimitrijovu pozornost.

,,Moc si nefandi. Byly jste tři proti jedné a stejně jsem vás složila." posmívala jsem se jim, poranila jsem jim ega chudáčkům. Po hodině jsem měla hodinu s Belikovem, no, bála jsem se tam jít. Když jsem tam přišla, už tam byl.

,,Jak je ti Rose?"

,,Je mi fajn, přebitečná energie se vybije a bude to ještě lepší." zasmála jsem se, ale viděla jsem jak mě pohledem skenuje. Ze včerejška si toho moc nepamatuju.

,,Budeme trénovat nebo ne?"

,,Jistě, jen...jsi v pořádku?" zeptal se mě pro jistotu.

,,Jako nikdy." odpověděla jsem mu, dnes mě nějak šetřil. Myslím že to dělá schválně.

,,Ty mě šetříš?" zeptala jsem se ho, vyhýbal se odpovědi, takže ano.

,,Proč?"

,,Copak ty jsi ze včerejška nic nepamatuješ? Takhle jsem tě ještě neviděl a ani mou sestru. Přiběhla mě vzbudit a byla strachy bez sebe. Měla jsi nateklou ruku a bylo to poprvé co jsem tě viděl plakat. A věř mi že to nebyl hezký pohled Rozo." řekl mi zostra, jo, možná má pravdu...nepamatuju si skoro nic.

,,Já si jen pamatuju že tam se mnou seděla Sandra s Lissou."

,,Nikdy jsem tě neviděl takhle, nediv se že tě šetřím." odpověděl mi, sedla jsem si.

,,Proč jsi mi neřekl že máš sestru?" zeptala jsem se ho, podíval se na mě.

,,Není jednoduché mluvit o něčem, co fungovalo jen chvíli Rozo. Ty jsi rodinu měla, ale my ne." odpověděl mi, to je tedy odpověď.

,,Já žádnou neměla, máma se o mě zajímá jen tehdy, když něco provedu."

,,Rozo, rodiny si máš vážit." namítl soudruh Belikov, jemu se to poví.

,,Já vím že ano, ale jak jsem říkala, já vyrůstala na akademii. Mě to tak nepřijde, možná proto jsem utekla pryč." přiznala jsem se, podíval se na mě.

,,Rozo..."

,,Budeme teda cvičit? Nechci se o své rodině moc bavit."

,,Jistě Rose." řekl, zbytek hodiny byla na nic. Nebavilo mě to, potom jsem šla za Sandrou. Našla jsem ji s Lissou.

,,Pojďte si zaběhat, potřebuju na vzduch."

,,Co se stalo?" zeptala se mě ihned Lissa, jen jsem zakroutila hlavou.

,,Jo, jdeme a vezmu sebou čokoládu na nervy." zasmála se Sandra, otočila jsem se a viděla jsem Dimitriho, asi šel celou dobu za mnou. Odešla jsem a zastavila se až za školou, kde jsem si vylezla na strom a koukala dolů.

,,Co se stalo?" zeptala se mě Sandra.

,,To je jedno, ale můžu zítra trénovat s vámi?" zeptala jsem se, svolila a já byla spokojená. Jedly jsme čokoládu a kecaly. Kdyby Kirová věděla že na akademii někdo propašoval čokoládu, tak jí klepne.

,,Chtěla bych pryč, pryč z téhle akademie. Chtěla bych se cpát hranolkama a jít do aguaparku. Nebo by bylo fajn se opalovat." zasnila jsem se, Sandra přikývla.

,,Zařídím to."