Dragomir

9. část

Kdo by dokázal něco takového udělat? A ještě navíc dívce. Kdyby se něco dělo, jsem si jistý že by mi to Roza řekla. Je fakt že jsme mezi sebou poslední dobou moc dobrý vztah neměli, ale to byla vina z mé strany. Rose je prostě výbušný typ a mé odstrkování jí moc nepomáhalo. Ještě více jsem jí tím srážel a vím to. Sandra mě probudila z té mé škatulky. Došlo mi, že měla pravdu. Pokud nechci Rozu ztratit, musím ukázat to, že mi není ukradená i přes to, co by na nás ušila Kirová. Zabiju každého kdo by se Roze pokusil ublížit. Až se mi ten útočník dostane pod ruku, nedožije se východu slunce.

,,M...Mi...Mia." slyšel jsem slaboučký Rozin hlásek, podíval jsem se na ní.

,,Rozo, kdo ti to udělal? Mia?" zeptal jsem se jí, přikývla. Přivolal jsem doktora aby u Rose zůstal.

,,Zůstaň." slyšel jsem její hlas.

,,Hned přijdu Rozo, odpočívej." šeptl jsem jí a šel za Kirovou. Zrovna vyslýchala Christiana Ozeru.

,,Belikove, nemáte hlídat Hathawayovou?" zeptala se mě ředitelka.

,,Na pár minut přišla k sobě a i když špatně, ale řekla mi že to byla Mia." řekl jsem, ihned jsme šly do třídy kde seděla nejen princezna, ale podle všeho i Mia.

,,Mio ke mě." ozval se její přísný hlas, zvedla se a chtěla odejít. Princezna jí chytila právě v čas. Mia proti ní neměla šanci, ten výcvik jí přece jen k něčemu byl.

,,Proč jsi se pokusila zabít Rose Hathawayovou?" zeptala se jí Kirová přede všemy.

,,Ona měla všechno, všichni jí měli rádi a ona si toho nevážila. Škoda že neskapala tak jak měla." prskala ta malá blondýnka, držel jsem se, ale dívku bych neuhodil. Ne morojku. Vzal jsem princeznu za Rozou, ale stále se úplně neprobrala, byla mimo. Byla u ní jen přes přestávku a potom musela zase na hodinu.

,,Dimitri?" oslovila mě potichu, to je snad poprvé co mi řekla jménem. Podíval jsem se na ní a jemně jí pohladil po tváři.

,,Rozo, jak je ti?"

,,Mizerně." odpověděla a otevřela oči. Ty nádherné hnědé oči si mě získaly napoprvé.

,,Doktoři ti pomůžou Rozo, bude to zase dobré." usmál jsem se na ní, smutně se na mě podívala a já viděl v jejích očích slzy.

,,Sandra mi zachránila život a řekla, že mám zachránit ten tvůj." hlesla Roza, to byla celá má sestra. Chtěla mě a Rozu dát dohromady.

,,Měla tě ráda."

,,A já ji, brala jsem ji jako sestru. Nemělo se to stát." rozplakala se, setřel jsem jí slzy.

,,Neplakej Rozo, neplač." chlácholil jsem jí a setřel jí slzy.

,,Byl jsi tu se mnou že?"

,,Jistě že byl, byl jsem zrovna na hlídce když mi řekly že se někdo pokusil zabít dhampýra. Byl jsem v šoku, seděl jsem tu s tebou." usmál jsem se na ni.

,,To Kirová?"

,,Byl bych tu i kdyby mi to neřekla Rozo a myslím si že to víš." řekl jsem jí, zasmála se a přikývla. V očích měla tu svou jiskru, tu nádhernou jisrku kterou jsem na ní vždy obdivoval. Roza byla i teď plná energie, ale zavedená kanyla jí moc nedovolovala pohyb. Její tvář zdobil úsměv, nádherný úsměv.

,,Náš výlet mimo akademii asi padá co?"

,,Padá Rozo, dokud nezjistíme proč ti Mia ublížila, nehneš se z akademie." řekl jsem, budu ji chránit a nikdo si na ní už nedovolí.

,,Mia mě nenávidí, ztrapnila jsem jí na tom plese a ještě jí dala pěstí."

,,Teď odpočívej Rozo." usmál jsem se na ni a chtěl jí dojít pro čaj, ale znovu mě chytila za ruku. S úsměvem jsem si sedl zpátky.