Dragomir

Epilog

,,Myslel jsem si že na mě bude řvát."

,,Jo, já to čekala tady, ale ona se tomu smála." odvětila jsem, podíval se na má záda.

,,Doufám že je to lepší."

,,Je, už to tolik nesvědí." zazubila jsem se, kdybych se tak mohla otočit na záda, bylo by to mnohem lepší, ale to by ta mastička asi moc neúčinkovala.

,,Už brzy to skončí Rozo."

,,Počkej...jak to myslíš?" zeptala jsem se ho, někdy mi nahání strach.

,,Najdu toho šmejda a zabiju ho."

,,Prosím, neudělej nějakou pitomost." poprosila jsem ho, pohladil mě po tváři.

,,Neboj se Rozo, zůstanu tu s tebou." usmál se, přikývla jsem.

DIMITRIJ

Seděl jsem tam a musel se dívat na to, jak Rose trpí. Záda měla popálené od škumpy, ale nevypadala že by jí to bolelo. Pomalu usínala, musel jsem se usmát. Je roztomilá když spí. Políbil jsem jí do vlasů a odešel jsem. Už z dálky jsem slyšel jak Janine křičí na Kirovou. Nedalo mi to a vešel jsem.

,,Nechala jsem tu svou dceru v tom, že bude v bezpečí! A mezitím se mi jí tu někdo pokusí zabít a to přímo před vašima očima!" křičela Janine, podívala se na mě a usmála se.

,,Na důvod proč je Rose ubližování by jste se neměla ptát mě paní Hathawayová." bránila se Kirová, ale bylo to zákeřné.

,,Dimitrije do toho netahej! Moc dobře vím že on s tím nemá nic společného. To vy máte dávat pozor na studenty! A nejen na moroje!" rozkřikla se na ní znovu, bránila mě před Kirovou.

,,Trenére Belikove, máte snad nepřátele?" zopakovala útok Kirová, snažil jsem se zahovat chladnou hlavu, ale naraží tím na to, že si za to Roza může sama.

,,To nevím, ale vím, že jí ubližují právě kvůli mě. Copak vy jste neviděla ten vzkaz? Myslíte si že Rose není v ohrožení života i potom, co jí Mia podřízla hrdlo. Nevím jestli to děláte proto, co Rose udělala a nebo proto, že jí prostě nemáte ráda." řekl jsem, měl jsem co dělat abych se držel zpátky. Měl jsem chuť na ní křičet stejně jako Janine.

,,Takže se vás Janine zastává i potom, co jste mi sám přiznal že vám Rose Hathawayová není lhostejná?"

,,Tohle vím drahá, nejsem slepá a ani hloupá. Rose bude osmnáct, je velká holka. Když mou dceru neochráníš ty, ochrání ji Lissa a Dimitrij." zavrčela Janine, odtáhla mě z ředitelny, byla rozčílená.

,,Takhle kašlat na mou dceru kvůli starým časům na střední." prskala.

,,Už od začátku jí moc ráda neměla a potom co jsem ji i princeznu přivedl zpátky na akademii, chtěla ji vyhodit a označila ji za krvavou děvku. Ty dvě se nesnáší, ale vina je na straně Kirové." objasnil jsem jí to, ale asi jsem to dělat neměl.

,,Jak je Rose?"

,,Odešel jsem když usnula, takže ještě asi spí." řekl jsem Janine, dala mi ruku na rameno a usmála se.

,,Najdeme toho šmejda co ublížil mé dceři." prohlásila a zmizela, přišla princezna.

,,Nevíte náhodou kde je Rose?" zeptala se mě princezna.

,,U sebe v pokoji a spí."

,,Ne, tam se byla a není tam." odpověděla princezna, kruci! Šel jsem do jejího pokoje, ale opravdu tam po ní nebylo ani stopy. Kde se Rose zase toulá? Měla by ležet. Z přemýšlení mě vytrhlo princeznino zalapání po dechu. Otočil jsem se a na drhé straně dveří visela oběšená Karin a na ní byl papírek, stálo tam: