Dragomir

11. část

,,Ty tomu věříš?"

,,Jistě že ano. Kvůli mě se tě někdo snažil zabít Rozo, nedovolím aby ti kvůli mě někdo ubližoval." dodal, povdechla jsem si a pohladila ho po tváři.

,,Já budu v pořádku uvidíš. Co na to řekly ostatní?"

,,Kirová nečekala že by po tobě šly kvůli mě a to co tam stálo, odmítla řešit." dodal, usmála jsem se na něj, ale on o mě měl vážně strach.

,,Nemusíš mít o mě strach, budu v pořádku."

,,Je to kvůli mě Rozo, kdybych jen věděl proč a kdo to dělá." nedal se odbít Dimitrij, vím že o mě má strach, ane nemusí ho mít.

,,Vážně budu v pořádku." řekla jsem mu, takhle jsem ho ještě neviděla. Byl tak mimo, obviňoval se z toho co se mi stalo, ale nemůže za to.

,,Běž za Lissou, dnes to necháme být."

,,Ale..."

,,Prosím Rozo, musím ještě mluvit s Kirovou." řekl mi, nechala jsem ho. Potřebuje si to srovnat v hlavě.

DIMITRIJ

Pořád mi hlavou vrtalo to, proč by někdo ubližoval Roze. Nepřátele nemám, alespoň ne tady a na akademii se nikdo nedostane. Je to střežené místo se spoustou strážců, tudíž to musí dělat někdo z akademie. Pokud jdou po mě, tak ať přijdou, ale Roza za nic nemůže. Je sice drzá, ale není zlá. Poslal jsem ji za Lissou, jen s ní bude v bezpečí, kdyby se něco dělo, zjistil bych to.

Pořád mi nedochází to, proč ubližují Roze. Ano, je moje slabina, ale nemají k tomu důvod. Šel jsem později za Kirovou, nebyla z té situace nadšená.

,,Ještě se nestalo aby si učitel začal se studentkou." začala, a je to tady.

,,Já s Rose nic nemám ředitelko."

,,Tak co měl znamenat ten vzkaz?" vypěnila, takovouhle ji neznám

,,To nemám tušení, ale lhal bych kdybych řekl že je to jen moje studentka." odpověděl jsem jí, ví jaký jdem a jaká je Roza.

,,Tak fajn, budu dělat že jste nic neřekl a že to byl nepovedený žert." odpověděla Kirová, počkat, ona to chce nechat být?

,,Rose Hathawayová je zřejmně v nebezpečí života, potřebuje dozor."

,,Je to budoucí strážkyně a navíc, už má na svědomí tři strigoje, takže jednoho útočníka zvládne." odpověděla, odešel jsem. Nemám tohle za potřebí, nebude ji chránit, nenechá nikoho na to, aby ji chránily. Další den když jsem šel z hlídky, jsem viděl Rozu sedět na lavičce u bodovy.

,,Je chladno, nastydneš." řekl jsem jí, usmála se.

,,Není mi zima, jen jsem chtěla přemýšlet."

,,Mám odejít?"

,,Ne! Tak jsem to nemyslela." zasmála se, posadil jsem se k ní a přehodil přes ní můj kabát. Usmála se a hlavu si opřela o mé rameno. Všichni spaly, takže nás nikdo nemohl vidět.

,,Kirová říkala že ti nepřidělí ochranku."

,,Já ji nepotřebuju soudruhu, ubráním se." řekla mi a já viděl ty nádherné oči.

,,Mám o tebe jen strach Rozo."

,,Já vím." souhlasila tiše, musel jsem se usmát. Roza je to nejlepší co mě v životě potkalo. Pevněji jsem ji objal, nechci ji ztratit.

,,Zvládnu to."

,,Já vím že ano Rozo, vím to." pošeptal jsem jí, netrvalo dlouho a ozval se poplach. Roza vyskočila na nohy, lekla se.