You changed me /dnf/ ✓

-2-

Seděl jsem na své postely, a četl jsem si svojí knížku. Světla jsem měl hodně, protože postel jsem měl u okna.

Zavřel jsem knížku a dal si jí na noční stolek, koukl jsem se z okna jestli uvidím zase ty kluky na hřišti. Je sobota. Včera jsem se celý den vybaloval a zdobil svůj pokoj, abych se tady cítil jako doma.

Byli tam. Pořad se spolu smáli, a měli puštěné písničky. Usmál jsem se, a vzal jsem si mobil do ruky. 18:56.

Stoupl jsem si z postele a protáhl se. Následně jsem odešel z mého pokoje, a šel do kuchyně, kde už něco vařila mamka.

„Dělám večeři, dáš si?" s úsměvem se na mě otočila, a vařečku dala ke dřezu.

„Nemám hlad" pokrčil jsem rameny, a koukl se jí do očí.
Se smutným úsměvem se na mě podívala.

„Od snídaně si nic nejedl. Vím že minule ti nadávali, ale tady jsou jiní lidé" pohladila mě po vlasech. Povzdychl jsem si a udělal krok zpátky.

„Jdu do pokoje" vyběhl jsem schody nahoru, a šel do svého pokoje. Lehl jsem si na postel na záda, a koukal se do stropu. Zavřel jsem oči, a zkoušel aspoň na chvilku na nic nemyslet. Taky se mi to povedlo než, jsem slyšel něco z venku.

Otevřel jsem oči a šel k oknu. Ti kluci tam pořád byli, aji Karl. Pořád měli zaplé písničky a měli alkohol?

Vím je sobota takže si můžou užívat, ale nemůžou pít když jim není 21. Nějak jsem to neřešil, a lehl si zpátky na postel. Mužů říct, že poslouchají dobré písničky.

Usmál jsem se nad tím a zkoušel usnout. I když je brzo, tak se mi spánek zrovna hodil.

* * *

Pondělí•
Kluky jsem potkávál pořád. Hlavně byli na basketbalovém hřišti. No vlastně pořad tam byli.

Dám si batoh na ramena, a jdu pryč z domu. Hned mužů cítit, teplý vítr, který mi trošku rozcuchá moje vlasy.

-
Stojím u velké budovy, kde se mi nikdy nechce. Nadechl jsem se a otevřel dveře.

Šel jsem docela dlouhou chodbou. Ostatní si dávali něco do skříňky, a nebo si povídali co je ve světě nového.

Musel jsem najít skříňku s číslem 376.

Koukal jsem se na skříňky, jestli nenajdu svoje číslo.

374..375..376!

Otevřel jsem svojí skříňku a hned si tam dal svoje věci, a jen vytáhl to co potřebuji.

Otočil jsem se a šel na první hodinu, která mi začínala za tři minuty.

Problém je že nevím kde je. Zavřel jsem oči a nadechl se. Třeba mi někdo pomůže.

„Hey!" otevřel jsem rychle oči, pousmál jsem se když jsem uviděl Karl. Běžel za mnou s úsměvem.

„To jsi ty! Ten nový!" postavil se přede mě.

„Yep. Nevíš kde je učebna angličtiny?" nervózně jsem se na něho usmál. On mi s úsměvem kývl.

„Zrovna mám angličtinu. Aji se Sapnap a Dream. Quackity ne. Ten má chemii." na konci věty se zahihňal. „Tak pojď" Karl se otočil a my jsme šli do učebny.

„Seznámím tě s klukama. Určitě tě rádi poznají" otevřel dveře od učebny. Já šel pomalu za ním.

„Dream! Sapnap!" zakričel na dva kluky. Byli to oni. Ten jeden s kšiltovkou, a pak ten druhý kterému jsem moc nemohl vidět do obličeje.

Oba dva se na nás koukli, koukl jsem se na blonďáka. Zastavilo se mi srdce. Byl..hezký.

„Karl!!" zakričel s tou kšiltovkou, a šel obejmout Karl. Pak se koukl na mě.

„Kdo jsi?" koukl se na Karl a pak zpátky na mě. Ten druhý k nám přišel. Byl..vysoký.

„To je George! Nastěhovali se tady, potkal jsem ho v obchodě když jsme byli spolu venku" usmál se na mě a pak na kluky.
Nervózně jsem se usmál a zamával jim.

„Jsem Dream!" řekl s úsměvem blonďák a my navázali oční kontakt. Sakra trapný.

„Já Sapnap! Ho si moc nevšímej je to takový tupec populární" zasmál se Sapnap a Dream se na něho vražedně koukl.

Možná to nebude zas tak hrozný...Right?

——————————
Words: 653
Привет! :)