You changed me /dnf/ ✓

-8-

„Vzbuď se," někdo se mnou zatřepal. Ne silně, ale mile. „Notak George," tentokrát mi to zašeptal do ucha. Nechtěl jsem otevírat oči. Chci spát, to je nejlepší co můžu udělat.

„Pět minut jo?" řekl jsem líně, a více se zabořil do peřiny a polštáře. Člověk za mnou si povzdechl a zahihňal se.

„Notak vstávej." ztrácel trpělivost. Pomalu jsem zatřepal hlavou. Člověk za mnou se pohl a vypadalo to jako kdyby si lehl na záda. Bylo ticho a já málem znovu usl, kdyby se nestalo to co jsem nechtěl aby se stalo. Aby mě někdo probudil. Samozřejmě že jsem věděl že je to Dream.

Vzal mě za ramena a posadil mě. Unaveně a líně jsem otevřel oči. Zasténal jsem a dal si prsty do vlasů. Dream se začal smát, kopl jsem ho do nohy. Ale s tím jsem si nepomohl protože se začal smát ještě víc. Z jeho smíchu se mi chtělo smát taky, takže jsem se zasmál taky.

„Kdo tě pustil dovnitř?" už jsem se odhodlal se na něho kouknout. Měl na obličeji ten jeho idiotský úsměv.

„Tvoje ségra," ušklíbl se, "se divím že mě pustila."

„Taky se divím. Že nejsi nějaký úchyl nebo něco." začal jsem se smát i když to moc vtipné nepřišlo. No pro mě jo.

„JÁ nevypadám jak úchyl," protočil očima a zkřížil si ruce na hrudi. Z jeho výrazu jsem se začal smát ještě víc. Proč mi to dělá. Nemohl jsem skoro dýchat z mého zachvátu smíchu, Dream se na mě koukal s menším úsměvem. Po chvilce jsem se uklidnil. Pár minut bylo ticho než promluvil.

„Nepůjdeš s klukama ven?" zeptal se, a začal si hrát se svými prsty na rukou.

„Nemůžu musím hlídat ségru," kouknul jsem se na něho, koukal se na postel. Chápavě přikývl. „Kolik je hodin?" natáhnul jsme se pro jeho mobil abych se mohl kouknout jaký je čas. 19:43. Usmál jsem se pro sebe.

„Moje mamka příjde v osm takže potom kdyžtak do devíti můžu jít ven." usmál jsem se na něho a podal mu zpátky jeho mobil. Dream přikývl a vzal si do ruky mobil. Posunul se tak aby se mohl opřít o stěnu zádama. Sedl jsem si vedle něho

„Pořád se mi chce spát," protáhl jsem si ruce a opřel si hlavu o stěnu. Od Dream strany jsem slyšel menší smích.

„Jo, pak večer nebudeš moct usnout a budeš mi volat že mě tady potřebuješ." protočil očima a koukl se na čas na mobilu.

Pokrčil jsem rameny, „Možná,"

-------

„Ey! My boys!" zakřičel Quackity když jsme přišli na hřiště. Zamával jsem všem a Dream taky. Já šel hned za Karl který měl v jedné ruce knížku a v druhé monster. Sedl jsem si vedle něho. Karl se na mě otočil a usmál se.

„Mluvil si s ním?" byla první věc kterou řekl. Povzdechl jsem si a dal si ruce do klína. Nemůžu s Dream mluvit o vážných věcech. Hlavně né o tomhle. Odkašlal jsem si.

„Ne, ještě ne. Ale plánuju to." co když se něco pokazí? Z tohohle mám největší strach. Že mě nebude poslouchat a bude si dělat dál co chce a pak skončí v nemocnici? Ne děkuji. Ale aspoň to zkusím. Nevím kdy ale jo.

Karl chápavě přikývl a zamumlal 'dobře'.
Koukl jsem se na Dream který se chystal otevřít flašku alkoholu. Povzdechl jsem si a zavřel jsem oči. Nemůžu mu to zakázat ale zase nechci aby skončil v nemocnici. Nejradši bych necítil nic. Jen prázdno. Ale dovolit si to taky nemůžu, vlastně vůbec to nejde. Bojím se když se budem o tomhle bavit, tak že mě pošle někam a začne říkat nějaké ty blbosti, že je to jeho život a že si může dělat co chce jako každý. Vždycky to někdo říká, nebo to aspoň řekli jednou.

Zatřepal jsem hlavou a otevřel jsem oči. Dream seděl na druhé straně hřiště na lavičce a Quackity a Sapnap byli tady. Takže tam je sám. No s flaškou alkoholu v ruce. Bože..

--------------------------------------
Words:655
Hello !

Jakoby- nevím?