You changed me /dnf/ ✓

-10-

Dali to na instagram. Zkazilo mi to den, i když vím že je to moje chyba. Karl drží mobil, a všichni se koukají do kamery s úsměvem. Nakonec jsou na pláži. A taky mají nějaké drinky z baru u pláže.

Povzdechl jsem si a hodil jsem mobil vedle sebe na postel. Otevření dveří mě vyrušilo z mé depresivní chvilky. Máma vyšla do pokoje, s milým úsměvem na tváři.

„Večeře je na stole," řekla. Kývl jsem a zvedl jsem se z postele. Ještě jsem si na sebe vzal mikinu, a rychle jsem si dal na nabíječku mobil. Potichu jsem sešel schody do kuchyně. Sedl jsem si vedle Clare a vzal jsem si do ruky vidličku.

„Máte vše do školy?" koukla se na nás mamka, a dala si do pusy další sousto špaget. Přikývl jsem. Máma sjela pohledem na Clare, a já se na ní podíval. Nervózně se na nás koukla a pak zpátky do talíře. Tentokrát se tam jen přehrabovala. Máma si povzdechla.

„S čím potřebuješ pomoct?" koukla se na mě a pak zpátky na Clare.

Mám práci. Pomoct sestře s úkolem. 'bože' zamumlal jsem si pod nosem, a zvedl jsem se ze židle.

----

„No už to chápeš." řekl jsem znudeně, a koukl se na čas. 21:01. Clare se na mě s plnou energii usmála. Pak rychle vystartovala z pokoje. Povzdechl jsem si a šel jsem do mého pokoje.

Ještě před než jsem vyšel do svého pokoje, tak mi začal zvonit mobil. Zmateně jsem ho vytáhl z kapsy od tepláků, rychle jsem ho zvedl když jsem viděl že mi volá Dream. Rychle jsem šel do pokoje a zabouchl jsem za sebou dveře. „Dream?" řekl jsem zmateně.

„Georgie!" zahihňal se. To tam nemusím ani být, abych věděl co se stalo. Znovu jsem si povzdechl.

„Dream? Si opilý." přešel jsem ke své posteli, a sedl jsem si na ní. Dream se zasmál.

„George!" Sapnap mu vzal mobil. Zas a znova jsem si povzdechl.

„Sapnap," opřel jsem se o postel, „nemáte být už doma?"

„My jdeme domů! Dneska přespavám u Dream!" šlo slyšet že oba dva se začli smát. Nevěděl jsem co mám říct. Jen jsem je nechal si povídat. Takže jsem byl ticho do té doby dokud to nebude akutní, vážně odpovědět.

„Počkej, počkej. Proč si vlastně nešel s náma ven?" zase se zasmáli. Pořád jsem mlčel.

„Stejnak jsme to porušili." tentokrát měli záchvat smíchu. Po chvilce stichli když slyšeli že se nesměju.

„Nemám náladu si o tomhle povídat. Uvidíme se...zítra." ukončil jsem hovor, a mobil jsem si dal znovu na nabíječku. Vzal jsem si věci na spaní, a šel si udělat vše potřebné do koupelny.

NEXT DAY--

Zabouchl jsem za sebou dveře a šel jsem do školy, s velkou nervozitou. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu, a vytáhl jsem si mobil z kapsy. Nedával jsem pozor na cestu ale to mi ani trošku nevadilo.

Došel jsem ke svojí skříňce, a tam jsem si dal věci, které zrovna nepotřebuji. Vyrušil mě hlas vedle mě. Koukl jsem se vedle sebe, kde stál Karl a Quackity.

„Hello George!" s velkým úsměvem mě přivítal a Quackity udělal to samé. Zmateně jsem se na ně koukl. Uniklo mi něco? Otevřel jsem pusu že chci něco říct ale brzy jsem jí zavřel protože začal něco říkat Quackity.

„Ne nejsme na tebe naštvání," zasmáli se a já se na ně s menším úsměvem koukal, „Teď pojďte na hodinu kterou máme spolu." usmál se na nás Karl, vzal nás za paže a táhl nás ke třídě.

Jediná hodina kterou máme všichni spolu aji Sapnap a Dream, je hudebka. Jo divná hodina s divným učitelem. Kde se učíme noty a nebo naší hymnu. Protočil jsem očima a sedl jsem si na své místo. Povzdechl jsem si, a koukl jsem se na čas. Tohle bude dlouhá hodina.

----

Vyšel jsem ze třídy, těsně za Quackity a Karl. Koukl jsem se na svojí učebnici a sešit, a pak před sebe. Vyrušilo mě když mě někdo vzal za rameno a otočil mě směrem k němu. V šoku jsem vše zpracoval a na daného člověka se koukl. Zatajil se mi dech, a srdce se mi zrychlilo.

„Můžem si promluvit?" promluvil na mě Dream, a koukl se do strany. S nervozitou jsem kývl. Co jsem zas udělal?

------------------------------------
Words: 710

Neumím psát-