You changed me /dnf/ ✓

-12-

Ležel jsem na posteli zachumlaný do peřiny. Jsou tři hodiny ráno, a místo toho abych šel spát tak koukám ven z okna na úplněk, jehož světlo od měsíce proniká až ke mně do pokoje. Z venku šly slyšet různé zvuky. Na sovy až na lidi kteří se ještě potulují brzo ráno venku. V uších mám sluchátka, a hrajou mi tam vždy písničky na které mám náladu. Což teďka moc veselé nejsou.

Pomalu jsem se zvedl z postele a po špičkách jsem přišel k oknu. Sedl jsem si na něho a opřel se zádama o zeď. Povzdechl jsem si a koukal jsem se ven.

Pouliční lampy byly rozsvícené a hvězdy byly na obloze. Slzy se mi znovu nahrnuly do očí. Nechal jsem slzy stéct po mojích tvářích. Už jsem na to kašlal, proč prostě tu svojí pusu nikdy nezavřu. Tiše jsem se nadechl, kouknul jsem se z okna na místo kde vždy vidím ty lidi na kterých mi tak záleží. Hlavně na tom jednom.

Když jsem se koukl na staré basketbalové hřiště, něco se mi tam znova nezdálo. Nadzvedl jsem obočí a už jsem se neopíral hlavou o zeď. Více jsem se posadil a zakoukal jsem se na jeden bod. Byl to on. Zase tam sedí. Chtělo se mi usmívat ale zároveň brečet. Seděl tam sám. Šlo trošku vidět že má sluchátka v uších a vedle něho je flaška od alkoholu. Rychle jsem se zvedl a přešel k mojí posteli kde jsem si znovu lehl. Tohle si budu vyčítat pořád.

-----------
Morning--

Nic jsem nenaspal. Teďka si dávám věci do skříňky a pomalu jdu do svojí třídy kde mám mít hodinu angličtiny. Koukám se do země takže nedávám pozor na okolní svět kolem sebe.

„Jorge!" otočím se když slyším, jak někdo volá moje jméno. Byl to Quackity a Karl. Pomalu jsem jim zamával se smutným úsměvem na obličeji. Karl a Q ke mně doběhnout, oba dva se na mě smutně ale taky trošku naštvaně dívají.

„Všechno víme nemusíš se bát." pokrčil rameny Karl. A koukl se na Quackity.

„To je právě to, čeho se bojím." řekl jsem potichu ale pořád tak aby to slyšeli přes řev studentů na chodbách.

Quackity si povzdechl, „Sap nám to říkal. Prý mu volal Dream včera v noci. Byl opilý, ale pořád mu řekl vše co se mezi vámi stalo."

Koukl jsem se do země neměli by být na mě naštvaní? Po chvilce ticha Karl promluvil.

„Vím co si myslíš, nejsme na tebe naštvání," na chvilku si odmlčel, „jen trošičku." zahihňal se. To se mi aspoň trošku objevil malý úsměv na tváři. Přikývl jsem.

„Nechtěl bys příjt po škole ke mně domů? Budem tam jen my dva s tebou. Aby jsi přišel na jiné myšlenky?" Karl a Quackity se na mě usmáli. Rychle jsem přikývl.

„Moc rád," po tomhle jsme se rozloučili s domluvou že mi Karl ještě pak napíše. A pak jsem se vydal konečně do třídy angličtiny.

Vážně jsem si myslel že když přijdu ke Karl domů že přijdu na jiné myšlenky, i on si to myslel. Ale nevyšlo to..

_____________________________________
Words:509

Haha-
Moc drama v téhle knížce ngl-

No nic..
ILY ALL!!! <333