Ráno
Pohled Thranduilla
Zapínal jsem si tuniku a u toho sledoval Almwen, jak klidně spí na břiše. Měl jsem v plánu celý den ležet s mou živontí láskou. Pokud to tak ale mělo být, musel jsem rozdat rozkazy královstvímu a zákaz vstupu do našich komnat.
,, Svolej mé rádce do mojí pracovny." rozkázal jsem vojákovi.
Ten přikývl a běžel udělat to, co jsem mu řekl. Rázně jsem rozrazil dveře pracovny. Všichni už tam na mě čekali.
,, Náš králi." řekli všichni zborově a uklonili se mi.
Postavil jsem se k čele stolu. A podíval jsem se na mapu.
,, Skupinu bojovníků vyšlete za hodinu. Nebudu chtít dnes o výsledku vědět. Do zítřejšího oběda ať jsou zpátky. Zvědy vyšlete hned. Veškeré nové informace budu chtít až zítra. " oznamil jsem jim.
,, A vaše vísost nebude chtít infornace hned? Může to být důležité." odporaval rázně můj vojevůdce.
,, Ano. Nechci to dnes vůbec vědět. Dnes budu scela zaneprázdněn. Konečně se budu plně věnovat svě ženě." otočil jsem se a odchazel jsem. ,, Pokud jste tak schopni, jak tvrdíte, nic zlého by se nemělo stát." cysmal jsem se jim.
Vyrazil jsem chodbou ke společenské místnosti. Ukázal jsem na hlavní dvořanku, která velela služebním, které se starali o chod království a mou ženu a naznačil jsem ji aby šla ke mě. Okamžitě ke mě přiběhla a uklonila se. Co jsem ji znal, moc toho nenamluvila.
,, Celý den nikdo nevejde do kralovskýh komnat. To je rozkaz. Nechci slyšet ani zaklepání." rozkázal jsem.
Jen přikávla a podívala se v úklonu na zem. Mluví vůbec někdy, před někým?
Pohled Almwen
Všude bylo světlo a jemný vánek mě hladil po odhalené kůži. Zamrkala jsem a podívala jsem se po pokoji. Opřela jsem se o ruce, abych měla lepší výhled. Thranduil nikde. Usmála jsem se pro sebe. Lehla jsem si na záda a zadívala do stropu.
,, Jestli na tom ma žena bude trvat." zoopakovala jsem si pro sebe jeho slova.
Pomalu jsem se posadila a držela jsem si saténovou deku u těla. Pořád jsem se musela usmívat a nevěděla jsem proč. Něco se na mě změnilo. Venku zpívali ptáci. Jaro se ponalu začalo měnit v léto. Rodil se nový život. Vonělo to jarními plody a květy plodů těch letních. Letní vánek si hlás s jemňounkými závěsi v oknech. Prsty jsem dala zavazející vlasy dozadu.
,, Dobré ráno." ozvalo se od dveří.
Otočila jsem se na Thranduilla. Vypadal šťastně. Usmíval se na mě a ja se usmívala na něho.
,, Dobré ráno." odpověděla jsem.
,, Jak se cítíš?" zeptal se mě.
Šel pomalu ke mě. Usmával se na mě. Došel ke mě a zblísky si mě prohlížel.
,, Jinak." usmála jsem se.
Dala jsem mu jednoduše služitou odpověď. Jemně mě políbil. Užívala jsem si ale jinak. Tak zoodpovědně a hrdě. Byl to zvláštní a krasný pocit.
,, Dneska jsme zabarykádovaní." zasmál se a zatkačil mě na zpět do postele.
Začal se zbavovat mojí deky. Začala jsem se smát. Byl neodbytný. Jako by se nemohl dočkat. Snažila jsem se ho zastavit nebo ho zpomalit. Upřímně? Nešlo to. Nakonec se dostal úspěšně mezi moje nohy a ruce mi držel nad hlavou. Pořád jsem se smála jako malá.
,, To je mi ale dobrá nálada.,, zasmál se mi.
Nemohla jsem se pohnout. Thranduil mě líbal od krku až po pupík. Vzpírala jsem se mu ale moc mi to nepomohlo.
,, Pust." prosila jsem.
,, Ne." provokoval.
