Pohled Thranduila
Po menším zdravotním raním zádrhelu, jsme já, Almwen a Legolas mířili na snídani. Almwen si synka nesla. Vypadal tak spokojeně. Dnešní snídaně byla bez hostů. Do objeda jsem je nechtěl vidět, jinak bych je, speciálně Haüzeura, vyprovodil z lesa a né jen ze zámku.
Almwen usedla i se synem. Já stál u okna, ruku položenou na místě, které mi Almwen musela ráno ošetřit. Bylo to více, jak nepříjemné. Naštěstí se mi to nestalo při bitvě ale mohlo by.
Služebné zatím začali na stůl nosit různé ovocné šťávy. Donesli i raní pečivo a různé dobroty.
,,Lásko." promluvila na mě kralovna.
Pomalu jsem se k ní otočil. Ne kvůli bolesti ale kvůli snaze zachovat klid.
,,Stále cítíš bolest?" zněla skoro až zoufale.
,,Ne." odpověděl jsem klidně. ,,Jen se snažím relaxovat před povzdvižením." usmál jsem se a zamířil jsem za ní.
Nahl jsem se, abych se mohl dotknout jejích krásných rtů. Byl to jen rychlý a poněkud jednoduchý polibek ale i přes to mě hřál v koutku mé duše. Zůstal jsem ve své poloze ještě chvíly. Sledoval jsem její velké oči plné zájmu. Zvedl jsem se a s rukama za zády jsem si šel sednout.
,,Pozvdvižením?" ptala se s úsměvem na těch svých plných rtech.
,,Ano." sedl jsem si.
Služebné mi okamžitě podali sklenici. I karafy s ovocnými šťávami. Donesli mi i sladké pečivo ve velikosti dlaně. Ničeho jsem se ani nedotkl. Jen jsem pokynul avy mi nalili do sklenice pití. Bez zaváhání to udělali. Zvedl jsem oči zpět k Almwen. Až teď sem si všiml, jak překrásná byla. Ne, že nebyla jinak překrásná, ale dnes měla šaty, které ji kouzelně vykreslovali. Musel jsem polknout.
,,Tvůj strýc se vždy o zábavu postará." usmál jsem se drze.
Jí ale úsměv zamrzl. Podívala se na své ruce.
,,Ty za to nemůžeš." zvedla ke mě pohled. ,,A chci aby jsi to věděla."
Přikývla a hladila si synka po hlavičce. Po snídani jsem ji odvedl do salonku a počkal jsem až rodina Almwen posnídá. Procházel jsem se knihovnou. Bloudil jsem bludištěm stojanů s knihami a spisy.
,,Můj pane." přišel jeden z mých bojovníků.
Zastavil se a podíval jsem se na něj. Uklonil se mi.
,,Chtěl jste, aby Vám hned řekl až rodina Almwen posnídá."
Chvíli jsem se procházel mezi stoly.
,,Ano, vím." souhlasil jsem.
Ze stolku jsem zvedl flakon s vínem a nalil jsem si do poháru. Sklenici jsem přiložil ke rtům. Napil jsem se ale sklenici jsem nepokládal.
,,Jdi za Haüzeurem a řekni mu, že ho hned chci vidět. Potřebuji s ním mluvit a neberu ne jako odpověď." otočil je se k němu zase čelem.
Hleděl do zeme ale ne kvůli tomu, že by si mě nevážil. Právě proto. Ukazoval mi, že jsem postavením vysoko nad ním.
,,Kdyby vzdoroval, tak mu řekni, že musí. Neboj se mu pohrozit."
Uklonil se a odklusal. Věděl jsem, že to bude nepříjemné ale musí to být.
