Ráno
Pohled Almwen
Ležela jsem nahá na odhalené hrudi Thranduila. Užívali jsme si chvilky, kdy nás nikdo nerušil. Bylo dost brzo. Ani jeden z nás nemluvil. Já jsem prsty hladila vypracovanou hruď Thranduila a on mě šimral prsty na rameni. Byl duchem z cela nepřítomen. Chtěla jsem ho nějak zabavit.
,,Jak se asi bude jmenovat tvůj další syn?" zvedla jsem k němu hlavu.
Podíval se mi do očí. Chvíli mi tam tak hleděl. Pak se usmàl.
,,No jedině Haüzeur." zněl vážně.
To už jsem se smála. Thranduil se ke mě přidal. Když jsme se uklidnili, začali jsme o tom vážně přemýšlet.
,,Jak víš, že to nebude elfka?" ptal se mě.
,,A ty by si princesnu chtěl více, jak prince?" udivila jsem se.
,,Přece jsme se domlouvali, že nejdříve pric, jako dědic a pak princesna, aby měl koho chránit." obejímal mě pevněji.
Usmála jsem se. Byla to pravda. Kdysi jsme se o tom takto bavili. No ale jestli se nám to takto povede. To nikdo neví. Jen sám bůh.
Zvedla jsem se do sedu. Ještě jsem políbila Thranduila a šla jsme obléknout.
,,Bude se jmenovat Faidra." řekl Thranduil.
Bylo to pěkné jméno. Znělo urozeně. Dokázala jsem si představit už vyrostlého mladého prince, jak učí jezdit na koni svou sestru, která byla narozdíl od Legolase podobná mě.
,,Nechceš už vstanout?" zasmála jsem se.
Thranduil se zasmál se mnou a kadně vylezl z postele.
O pár hodin později....po královském obědě
Pohled Thranduila
,,Můj pane!" volal na mě v běhu můj hlavní rádce.
Přiběhl až do salonku, kde jsme byli s našimi hosty a Legolasem. Poklonil se a ani necekal na svolení mluvit. Rovnou zpustil.
,,Napřátelské vojska se dali do pohybu. Musíme okamžitě zaútočit." dýchal jako by ho někdo nedávno topil.
,,Ať jsou všichni hned ve zbroji a nastoupeni ve formacích." přikazal jsem mu.
Kývl a zase běžel. Otočil jsem se ke všem v místnosti. Komorné měli strach doslova vepsaný ve tvařích. Almwen dala svého syna matce. Maličký se bál, nevěděl co se kolem něj děje a začal plakat.
,,Chůva Vás vezme k němu do pokoje. Běž a to hned. Vezměte sebou stráže, asi tak dvacet elfů a zabarykádujte se. Kdyby se stalo to nejhorší." mluvila Almwen na svou matku rychle a rázně.
Ta bledla ale okamžitě poslechla. Komorné a chůva šli sní.
,,Všichni bzdou bojovat." otočil jsem se k Haüzeurovi. ,,Každý muž. Jen ten, kdo chrání hrad tu zůstane. A ty jdeš s námi." nenechal jsem ho protestovat.
Almwen už také vyběhla z místnosti. A já jsem si šel pro zbroj.
,,Ať osedlají dva koně a mého soba." rozkázal jsem mladíkovi.
Ve zbroji jsem byl do dvaceti minut. Byl jsem na to zvyklí. Vyšel jsem na nádvoří. Vßichni už čekali. Almwen seděla vyzbrojená na koni. Nasedl jsem. Naposledy jsem si prohledl svou choť a vyrazili jsme do boje.
