O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI
Pohled Nikoho
Almwen seděla pouze zahalená v sametové látce na kraji posteli. Místností se rozléhal zvuk praskajícího dřeva z krbu. Král odpočíval v posteli vedle své královny. Ta si rozplétala složitý cop. Neustále musela myslet na nadcházející nebezpečí a to, kdo ho způsoboval. Proč jí to král nechtěl říct?
,, Jsi překnásná." Hladil Almwen král po odhalených zádech.
Královna se na něj jen usmála. Ladně vstala a šla k blízkému stolu pro pohár vína. Král ji celou dobu doprovázel pohledem.
,, Proč mi nechceš říct, kdo se vkradl na naše území?" ptala se neustále dokola.
Král se jen podrážděně podíval jinam. Oba z reakcí toho druhého byli zoufalí. Král nechtěl aby Almwen něco o současné situaci věděla. Nečekal, že se jeho manželka vloupe do vojenské pracovny. Nepočítal, že se něco dozví tak brzy. Naopak královna nečekala, že král bude tak trpělivě zatloukat pravdu. Začalo ji to děsit.
Pohled Almwen
Látka okolo mého nahého těla mi sjížděla k zemi ale já jsem ji i přes to snažila udržet na jejím místě.
,, Jak jsem už předtím řekl, nemusíš se o to starat. Mám to pod kontrolou." podrážděně vstanul, oblékl se a šel na čerství vzduch.
Nechtěla jsem ho naštvat. Jen jsem chtěla vědět, co se děje. Neměla jsem ale právo na něj takhle tlačit. Bylo mi ho líto. Měl svých starostí dost a já mu další přidávala. Šla jsen tedy za ním. Byl opřený o zíďku balkónu. Pomalu jsem šla k němu. Chytla jsem se jeho paže, opřela jsem se o něj, jemně jsem ho hladila po zádech aby se uklidnil. Chvíli jsme tak zůstaly.
,, Pojď sem poklade." zvedl hlavu Thranduil.
Pohled Thranduila
Noc byla chladná. Chvíli jsem s Alnwen stál na vzduchu dokud jsem necítil ledové ruce své královny. Musela ji být zima.
,, Pojď sem poklade." vzal jsem ju do náruče.
Jemně jsem ji políbil. Okamžitě reagovala. Nesl jsem ji do tepla, do vnitř. Položil jsem ji na postel. Díky bohu, že měla na sobě jen plášť. Nebránila se když jsem odkrýval její krásné křivky. Mé prsty mapovaly kůži jejího těla. Věrnost a krása této ženy-elfky byla nepřekonatelná. Pohledem mě doslova prosila, abych ji již po několikáté okusil. Nemohl jsem odolat. Mé rty ochutnávaly její hebkou kůži na krku. Povzbuzovalo mě její slastné sténání.
O ŠEST HODIN POZDĚJI
Pohled Almwen
Thranduil už unavou usl. Potich jsem vstala a oblékla se. Vyšla jsem z naší ložnice a zamířila jsem do zahrad. Nemohla jsem spát. Poslední dobou jsem byla z něčeho zoufalá. Čtyři roky a jsme šťastní. Plníme naše povinnost v plném proudu ale jako bych nebyla schopná mu dát dědice.
V zahradě jsem zůstala až do svítání. Pak jsem se vrátila ke králi a společně jsme šli na snídani.
