Osmý měsíc těhotenství třetí týden
Pohled Almwen
Bylo toho na mě trochu moc. Boleli mě záda. Měla jsem neustále chutě a nečekaně se mi mněnili nálady. Thranduil to se mnou nevzdával. Gandalf u mě byl skoro pořád. Thranduil měl obavy z porodu. Bál se že ho nepřežiju. Já to ale s radostí pro svého syna rysknu. Procházel jsem se po zámku. Gandalf se zrovna s Thranduillem domlouval na porodu. Smála jsem se tomu. Jak mohli domlouvat můj porod.
,, No chapeš to?" podívala jsem se na svoje břicho. ,, Už se na tebe moc těšíme." pohladila jsem ho.
Jemně se mi zamotala hlava. Udělalo se mi nevolno. Před očima jsem měla černo.
Pohled Thranduilla
,, Přiteli, nechci Vás děsit." mluvil ke mě Gandalf. ,, Mnoha elfek i s tou nejlepší péčí umírají. Nejde tomu zabránit." snažil se mi domluvit.
,, Nějak to musí jít." odporoval jsem mu.
,, Nezaleží na péči. Jde o statnost matky. Zaleží to na královně." pořád to se mnou nevzával.
Otočil jsem k němu zády. Nemohl jsem o Almwen přijít. Potřeboval jsem ji. I naše díťě ji potřebovalo.
,, Musíš se soustředit na to dítě, Thranduille. Začíná zima. Nerodí se v nejlepší dobu. Jestli bude slabé bude tu jisté riziko, že zemře." oznámil mi novinku.
,, Cože? Jak velké je riziko?" zděsil jsem se.
Tak moc a zoufale jsem to díťě chtěl. A teď? Ohrozil jsem svou ženu i to maličké.
,, To je v budoucnosti. Podle toho jak moc bude malé." odpověděl smutně.
Posadil jsem se ke stolu a opřel jsem o ruku. Hleděl jsem do dálky. Za to všechno mohu jen já.
,, Tak nerad Vám říkám špatné zprávy a ještě když nic není jisté. Nerad vás děsím." sednul si ke mě.
,, Můj pane." vběhl do místnosti mladý lučešník. ,, Venku začal padat sníh."
Zvedl jsem ruku na znamení, že může jít. Uklonil se mi a odešel.
,, Sníh je tu tento rok s předstihem." usmál jsem se na Gandalfa.
Ten mi úsměv oplatil.
,, A sníh není jediný kdo chce na svět, můj pane." ozvala se udýchaná komorná. ,, Královna už Vám chce dát dědice."
Okamžitě jsem se rozběhl k Almwen. Gandalfa a komornou jsem měl v patách. Z léčebny se ozval výkřik a pláč. Otevřel jsem dveře a chtěl jsem najít Almwen ale v cestě mi stála komorná i s uzlíčkem v náručí. Usmívala se na mě se slzami v očích. Šel jsem pomalu k ní a ona mi toho miláčka podala.
,, Je to chlapec." oznámila mi.
Tak měla Almwen celou dobu pravdu. Malí princ mě sledoval modrýma očima, které měl po mě.
