Pohled Almwen
Chvíli se ani nehnul. Začala jsem se skutečně bát. Veděla jsem proč je tak zaražený. S mým strýcem nebyl za dobře snad nikdo. Ale za to jsem já přece nemohla.
,, Thranduile, prosím. Nezlob se na mě." zašeptala jsem.
Zvedl ke mě pohled. Jemně se otřel rty o ty mé.
,, Já se na tebe nezlobím." oznámil mi. ,, Snažím se vymyslet, jak se z toho vyhrabat." zasmál se.
,, Já vím, že se s mým strýcem moc nemusíš." začala jsem.
,, No tak to máš pravdu. Ale tak snaž v celé zemi se sním nikdo moc nerozumí."
,, Já vím." postavila jsem se. ,, Ale ty si nedovedeš představit co by se stalo, kdyby se to nedozvěděl jako první." schovala jsem tvář do dlaní.
,, Pojď sem." přitáhl si mě do náruče.
,, My to zbládneme. Ty jim napíšeš a oni sem na pár dní přijedou. Já se o všechno postarám. Budou pryč než se naděješ." slíbil mi.
Jen jsem přikyvla.
Pohled Thranduilla.
Opustil jsem místnost abych dal komorným vědět o potencialní návštěvě. Jejich úkolem bylo připravit dva pokoje. První, pro matku Almwen, královský. Druhý, pro strýce Almwen, dostačující. Ne, že bych ho chtěl nějak dráždit. Ale měl jsem na to právo. Nebyl mi blízkou rodinou. Podle ústavy jsem na to měl právo. Neměl jsem ho v lásce. Už z vyprávění Almwen již před stadbou, ji vychovával příliš tvrdě. Ano, po smrti otce Almwen přísahal, že jeho úlohu dokončí a jako rodině mu jeho sestra věřila. Nečekalo se od něj ale že by to udělal tak jak to udělal. Vychovával ji nepřiměřeně rázně a čeká že přivítám s otevřenou náručí. K mému synovi se ani nepřiblíží.
Odešel jsem ale i z jiného důvodu. Chtěl jsem dát Almwen klid. Psala své rodině po dlouhé době. Zasloužila si čas.
Pohled Almwen
Seděla jsem u stolu před pisařskou sadou. Dlouho jsem jen tak potichu přemýšlela. Pak jsem vzala brk a začala jsem psát. Nejdříve strýci. Chtěla jsem mít na dopis pro matku čustou hlavu.
Drahý strýci,
nedávno jsem od tebe dostala dopis, který způsobil tesk u mého srdce. Ani si nedovedeš představit jak moc mi chybíš. Ten dopis mě potěšil a tak mi dovol oplatit ti tvou snahu. S radostí ti oznamuji, že se mi a mému choti narodilo zdravý potomek.
S láskou tvá Almwen
Když jsem položila brk oddychla jsem si. Vzala jsem papír a přeložila jsem ho. Vzala jsem bílou obálku a vložila jsem dopis dovnitř. Jazykem jsem se jemně dotkla jejího víka. Jakmile jsem ji položila na stůl napsala jsem na něj jméno a odložila jsem ji. Upřímně jsem si oddychla. Vzala jsem čistý papír a namočila jsem brk do ingoustu.
Drahá matko,
nespočet lun uběhlo od tvého posledního dopisu a několik let od doby kdy jsi mě obejmula. Přes všechen ten smutek a střádání má můj dopis veselou novinu. Je mi ctí ti s mým chotěm oznámit, že před několika dny se nám narodil následník trůnu. S otevřeným srdem očekávám tvůj zpáteční dopis a snad i tvůj úsměv.
S láskou tvá věčná Almwen
Po přeložení dopisu mi zase začalo normálně bít srdce. Schovala jsem ho do obálky a zavolala jsem si komornou. Začalo se připozdívat. Nakázala jsem ji aby mne převlékla do sametových letníh nočních šatů. I přes protest, že se nachladímjsem na to trvala. Vzala jsem si dlouhý kabát a dala jsem ji dopisy. Šla jsem se podívat na svého syna. Spinkal jako dudlíček.
