Ráno
Pohled Almwen
Cítila jsem na rameni jemný vánek a paprsky slunce v očí. Pomalu jsem se probudila. Thranduil ležel vedle mě a klidně spal. Opatrně jsem vstanula, abych ho neprobudila. Ze země jsem vzala jeho plášť a zabalila jsem se do něj. Otevřela jsem dceře na balkon. Chtěla jsem vyvětrat. Bylo dost brzo. Na chodbách byl klid. Potichu jsem si napustila vanu a vykoupala jsem se. Když jsem si vrátila do pokoje Thranduil ještě spal.
Pohled Haüzeura
Upřímně? Skoro vůbec jsem se nevyspal. Postel byla nepohodlná. Venku přes otevřená okna šli slyšet stráže a když se okna zavřela nedalo se tu dýchat. Byl jsem znepokojen. Byl jsem otráven. Vstal jsem z postele. Zavolal jsem na služky, aby mi okamžitě připravili koupel. No, jak se dalo čekat. Hrozně dlouho jim to trvalo. Voda nebyla dostatečně teplá. Bylo v ní až moc oleje. Jestli z něj budu mít mastné vlasy, tak budu mít slovíčko s králem. Jsem host. S hosty, by se mělo zacházet jako v rukavičkách. Já jsem se tu cítil hůře, než ve válečném táboru. Teď bych ten tábor uvítal s radostí.
Po koupeli mi donesli i poslední mé věci. Až ráno po příjezdu. No tak toto jsem ještě nezařil. Pokud se takto chovají k hostům, tak chudáci vojáci. Zbroj jsem samozřejmě musel zkontrolovat. Nebyl na ni sice ani jediný škrábanec ale stejně to bylo pozdě.
No a na snídani mi bylo řečeno, že musím počkat. Prý nejdříve snídá královská rodina. No to je drzost.
Pohled Almwen
Oblékla jsem se do jednoduchých šatů. Thranduil se před nějakou chvílí vzbudil ale z postele se mu nechtělo. Rozčesala jsem si vlasy. Seděla jsem u svého zkrášlovacího stolku. V zrcadle jsem viděla, jak se mi leskne na hlavě stříbrný věneček.
,,Jsi nádherná." promluvil Thranduil.
Pořád ještě nevstal z postele. Leželo se mu asi dobře. V odrazu zrcadla jsem na něj krásně viděla. Pomalu se otáčel. Když se nahnul přes postel, zanaříkal bolestí. Hrozně jsem se lekla. Běžela jsem k němu a klekla jsem si u jeho nohou. Mé dlaně se dotýkaly jeho paži. Snažila jsem se ho podepřít.
,,To nic není." snažil se přes bolest usmát.
,,Mīlier ißyø. Mīlier çïrndæl." naříkala jsem. (=Má lásko. Můj králi.)
Položila jsem Thranduila zpět na postel. Opatrně si lehl. Zhluboka dýchal.
,,Śivër, imæ rüyqin arkå füirte! Dèrvêr isö, tüzúq hiæ ßtväk sriãtnâ!" klela jsem. (= Ať ten, kdo ti ublížil shoří! Smrt tomu, kdo tě na lov tenkrát nutil!)
Thranduil se smál ale mě bylo k pláči. Co nejjemněji jsem se ho dotýkala staré rány.
,,Mīlier däurgnërla, tvüy diva ßťœ mi kûx pėrnů." zašeptal. (= Má láska, se o mne bojí i přes ty léta.)
Nikdy si nedal pokoj. Vždy měl lehkou váhu na mém varování. Podívala jsem do těch nejhlubších oceánů (jeho očí) a mohla jsem si jen povzdychnout. Zvedla jsem se z postele, abych mohla doběhnout pro Křikálový olej. Od doby, co se Thranduil při lovu, do kterého ho vtlačil můj strýc, mám neustálou zásobu. I uzravené zranění skřetím jedem se někdy znovu ozve. Křikálový olej byl nejrychlejší úlevou. Vrátila jsem se s celou lahvičkou. Sedla jsem si vedle Thranduila na postel. Dala jsem se trochu, ale dostatek, oleje na prsty. Pomalu jsem třela místo pod žebry. Sledovala hsem Thranduilovu tvář, abych se ujistila že netlačím až moc. Pomalu se uvolnil. Jeho dech se sklidnil.
,,Mīlier çirndæl, gnalqù pãnjátno swaq trîsküy. Mönya bi vyrdæliä pikdæ çirndæl." šeptala jsem, aby si dával pozor. (= Můj králi, měj-te na vědomí své zdraví. Co bych si počala bez krále.
Usmíval se na mě. Jeho prsty začaly klouzat v mých rozpuštěných vlasech. Je jsme tam leželi a upřeně si hleděli do očí.
Speciální 30. Kapitola!! Fanfáry!! Dostali jsme se dál než jsem čekala a dál se dostaneme. Je delší a hodně do budoucna důležitá. Vypotila jsem do ní duši, kvůli jedné zlaté duši jménem Carlie15. Je jen pro tebe krásko. Tak to prosím oceňte komentem. :)
