Pohled Almwen
Šla jsem na královskou večeři tak akorát včas. Král už mě čekal u brány do zahrady. Všude to vonělo květinami. Thranduil se na mě usmál. Jà mu úsměv oplatila.
,, Jsi nádherná." zašeptal. ,, Dovol mi, si tě usmířit." usmál se a jako královnu mě vedl k altánku.
Stůl byl vyzdoben plazivými kaři se světlými květy, které se prorůstali mezi pokrmi. Na stole byly nachystány nejrůznější pokrmy. Od ovoce a lesních plodů po masa s elfím chlebem k nejrůznějším pečeným malým dobrůdkám i ke sladkým čokoládovým bombónkům a různým pralinkám. Král mě doprovodil k mě židli ale sám se neposadil. Ničeho jsem se ani nedotka. Jen jsem ho sledovala, jak se dívá někam do dálky. Jeho prsty mačkali a zase rovnali látku jeho kabátu.
,, Naše výprava byla úspěšná. Jedna skupina úplně opustila naše území a druhá se posunula na hranice. S tou se vypořádám zítra." mluvil ale stale se ke mě neotočil.
,, Král se chce zbavit této zkupiny osobně?" zeptala jsem se ho.
Zasmál se a otočil se ke mě.
,, Ne. Král bude zítra držet královnu v jejích komnatách." odpověděl mi.
To znělo pro mě lákavě. Celý den se svým chotěm v ložnici. Nikým nerušeni. Jen sami dva odříznuti od reality.
,, A to doslovně?" usmála jsem se na něj.
Tajemně se na mě podíval. Pochopil čeho jsem otázkou mínila. A očividně mu to nevadilo.
,, Pokud to moje žna budu požadovat." odpověděl.
Bylo to nemožné. Služebnictvo, stráže a jeho vojevůdce nám nedával ani dvě hodiny osamotě.
,, Tak to tedy žádám." oznanila jsem mu. ,, Pokud to jeho vísost vydrží bez dvořanů, samozřejmě." dodala jsem.
,, Jsem si jist, že budu mít zábavnější povinnosti." řekl a šel přímo ke mě.
,, A to jaké?" provokovala jsem ho nejen slovy.
Natahla jsem se na stole pro jeden z mnoha čokoladových bombónků tak šikovně, že jsem králi ukázal to, co jsem mu na další den slybovala.
,, Svou manželku " polkl.
Sladce jsem se na něj usmála a vložila jsem bombón do úst. Pozorovali jsme se a usmívali se na sebe.
,, Královna je dneska mlsná." poznamenal.
Jen jsem přikývla. Šel se sednout naproti mě. Do altánku vešel elf. Hluboce se uklonil a šel ke králi.
,, Můj pane, pozdní zběr starý dvacet dva let. Bílá odrůda. Tak jak jste si přál." oznámil mu.
Thranduil jen pokynul. Mladý efl láhev otevřel a balil mu. Pak sel ke ně uklonil se mi a nalil mi taky. Poté položil lahev na stůl. Chvíli jsme v poklidu jedli ale pak zase jenom někdo vyrušil.
,, Ma paní." ulkonila se elfka a položila na stůl vedle mě dopis. ,, Tento dopis byl poslán z Jižnímu království." jen jsem přikyvla.
Vzala jsem obálku. Byla od mého strýce. Otevřela jsem obalku s pečetí mého rozeného domova.
Myslel jsem, že svadba a království by ti konečně dalo pokoj. Ale ty ne. Už i na našem dvoře se mluví o tom, jestli jsi vůbec schopná dát králi Thranduillovi dítě. A teď ještě si ho neuposlechla a opustila si zámek bez jeho svolení. Taková ostuda. Nedivil bych se kdyby měl Thranduil milenku.
Bohužel tvůj strýc
U poslední věty mě bodlo u srdce. Mohla to být pravda. Podívala jsem se na Thranduila. Díval se na mě se strachem v očích.
,, Je všechno v pořádku?" zeptal se mě.
,, Ano. Nic pozitivního, ale ano. Vsechno je na jejich straně v pořádku " usmála jsem se.
Podíval se na mě se soucitem. Dopis jsem svírala v ruce ba nohách. Vzala jsem di ruky svoji sklenici a upila jsen skvělého vína.
,, S rodinami to nebylo nikdy lehké." řekl Thranduil.
Také se napil vína. V klidu jsme dojedli a stále jsme byly venku. Byly krasné jarní večery a mimořádné západy slunce. Postavila jsem a šla jsem k plotku okolo altanku, po kterém se šplhali keře. Bylo krásně. Pak zafoukal vítr a já se otřásla. Thranduil okamžitě vstal a dal mi svůj plášť. Byl mi velký ale byl teplý. Usmála jsem se na něj a dopis jsem schovala do kapsy pláště. Přitulila jsem se k Thranduillovi.
,, Myslím, že je čas jít do tepla." řekl a odvedl si mě do našich komnat.
